pondělí 8. listopadu 2010

Listopad - měsíc zapojování rodičů do života školy

Stejně je jako březen Měsícem knihy, tak listopad byl vyhlášen Měsícem zapojení rodičů do života školy. V prohlášení se říká, že zapojení rodičů a komunity do vzdělávacího procesu je zásadní pro dosažení úspěchu žáků i škol. Že jste o takovém prohlášení ještě neslyšely?
Je třeba poznamenat, že to prohlášení nebylo učiněno u nás, vlastně ani v Evropě, ale pochází ze státu Georgia v USA. Ale nepronesl ho nikdo menší, než tamní guvernér (A proclamation).
Jedná se o celostátní kampaň, která kromě výrazné státní podpory tématu zapojení rodičů do života školy, obsahuje také 15 tipů, jak toho dosáhnout. Cílovou skupinou jsou především sami rodiče, ale také školy, které s nimi mají nalézt platformu pro efektivní spolupráci. Zde uvádíme výčet možných aktivit, přičemž detailnější popis naleznete na uvedeném odkazu:
1. buďte dobrovolníkem ve škole
2. ukažte vašemu dítěti, že o něho máte zájem
3. udržujte kontakt se školou
4. vyjadřujte svá vysoká očekávání ohledně vzdělání
5. navštěvujte školní setkání a aktivity
6. vyhledávejte informace
7. buďte aktivní součástí komisí, které činí rozhodnutí
8. udělejte školu důležitou
9. buďte ve škole vidět
10. buďte informovaní a zároveň otevření k poskytování informací
11. navštěvujte školní webové stránky
12. účastněte se workshopů, kteroé jsou nabízeny
13. vytvářejte doma bohaté a tvůrčí vzdělávací prostředí
14. zajďete se podívat na mimoškolní a volnočasové aktivity
15. pozvěte komunitu jako partnera školy

Tak, snad bude toto inspirací i pro vás, kteří působíte v českých školách. A možná se najde i nějaký český politik, který si řekne, že to není úplně špatný nápad.

úterý 22. června 2010

Okruhy problémů v oblasti řízení škol - 1. část

Růstový potenciál škol, který je dán např. zkušenostmi manažerů, dobrou spoluprací mezi učiteli a vedením nebo týmovým přístupem bez postranních úmyslů, může školu vynést poměrně rychle na výsluní. Proč však k tomu dochází jen v některých případech a jinde školy zápasí o přežití? Na základě svých zkušeností z konzultací na mnoha školách se domnívám, že se školy musí zaměřit především na řešení následujících okruhů problémů.

Manažeři školy potřebují získat profesionalitu
Obvykle jsou to dobří učitelé nebo odborníci v jiném oboru, kteří školy často převzali s nadšením, ale znalosti a dovednosti manažerů nebo alespoň základní nezbytné znalosti a dovednosti pro řízení organizace pohybující se na trhu vzdělání dosud nemají. Nemusí být špičkovými manažery, potřebuji ale solidní základní manažerské znalosti a další schopnosti/dovednosti a uplatňovat je v praxi.
Musí si uvědomit svou roli v procesu řízení a chodu školy. Málokdy totiž vede k rozvoji školy autoritativní přístup ředitele, který činí rozhodnutí bez konzultací s ostatními lidmi, kteří zodpovídají za dílčí úkoly. Nelze například připustit stálé zasahování do působnosti a pravomocí těchto lidí. Takovou školu pak nelze řídit.

Finanční řízení a controlling – součást výbavy manažera školy
Nestačí jen vědět, kolik mají na účtu, musí se naučit řídit finance a zvláště důkladně analyzovat náklady. Zvládnutí finančního řízení jim umožní s rozvíjet činnost školy s rozvahou a plánovat možné investice. Zatím často neplánují, řeší problémy a „hasí průšvihy“. Všichni manažeři by měli zvládnout finanční řízení alespoň do té míry, aby rozuměli účetnímu či ekonomovi.

Nestačí pouze vytvářet vzdělávací nabídku , je nutné ji také prodat
Zatím jen nemnozí ředitelé vědí, jaké způsoby „prodej“ a propagace existují a jak jich použít. Nejde jen o marketing a informace, ale také o vytváření sítí od spolupracujících organizací až ke spotřebitelů – žákům, mládeži, veřejnosti. Podmínkou je ovšem fungování systému elektronické komunikace, protože školy nemají prostředky na masivní reklamní kampaň a propagační akce.

Umění plánovat
Bez plánů jednají ředitelé školy od jednoho školního roku ke druhému, poněvadž nemají přehled, jak se rozvíjí trh vzdělávání a jak se mění poptávka po jejich programu a nabídce aktivit. Aby mohli plánovat, musí zvládnout techniky získání přehledu o trendech a příležitostech. Musí využívat internet, zpracování informací a marketing. Pokud jsou odkázáni na to, co jim kdo řekne a s jakou inovativní myšlenkou či projektem se setkají, jsou obětí náhod.

Tento text je upravenou verzí mého staršího textu, u něhož mě zaujala stálá aktuálnost. Proto jej zde chci publikovat na pokračování.

sobota 19. června 2010

Společné evropské indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni

Když jsem v posledním příspěvku věnovaném vazbám Místní agendy 21 a konceptu komunitní školy, objevila se tam pasáž zmiňující Společné evropské indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni a jejich možnosti pro využití rozvoje konceptu komunitní školy. Několik z těchto indikátorů je totiž navázáno na oblast vzdělávání, resp. vnějším podmínkám, ve kterých žije škola v určité lokalitě.

Ukazatele kvality života byly navrženy Evropskou komisí a již v roce 2004 jich využívalo víc než 150 evropských měst. Sada evropských indikátorů pomáhá městům komplexně hodnotit jejich rozvoj a kvalitu života obyvatel. Příkladem vyhodnocovaných ukazatelů jsou dostupnost a kvalita veřejných služeb, spokojenost občanů, kvalita ovzduší, doprava ve městě, hlučnost a mnohé další.

Je třeba říci, že Agenda 21 je proces, kterým se zabývá samospráva. Nicméně protože právě místní samosprávy jsou nejčastějším zřizovatelem základních škol, měly by výše zmíněné indikátory s vazbou na vzdělávání pro ně představovat priroritní oblast. A že to tak skutečně je si můžeme ukázat na jednom konkrétním příkladu z Hodonína.

V roce 2004 si Město Hodonín nejprve vybralo dva indikátory a to Spokojenost občanů s místním společenstvím (indikátor A1) a Mobilita a místní přeprava cestujících (A3), ke kterým v roce 2006 přibrali ještě indikátor Dostupnost veřejných prostranství (A4) a v roce 2007 indikátor Cesta dětí do a ze školy (B.6). Naplňování těchto indikátorů se provádí pomocí dotazníkového šetření reprezentativního vzorku občanů města. K distribuci dotazníků jsme využili proškolené osoby (studenti, důchodci …), kteří nejen vyplnili s vybranými občany dotazník přímo, ale zároveň prováděli kontrolu vpisovaných údajů. Doporučená frekvence měření indikátorů  je jednou za 2 roky. Na pomoc s implementací souborů indikátorů navázalo město spolupráci s Týmovou iniciativou pro místní udržitelný rozvoj (TIMUR), která městům nabízí pomoc a podporu při zavádění evropských indikátorů udržitelného rozvoje.

Sledování mezinárodního evropského indikátoru ECI B.6.: Cesta dětí do školy a zpět se v Hodoníně uskutečnilo na podzim 2007, kdy proběhlo dotazníkové šetření zaměřené na žáky (případně jejich rodiče) všech základních škol. Cílem dotazníkového šetření bylo především zjistit, jakým způsobem se žáci dopravují do a ze školy (určit počet dětí, které se do školy dopravují udržitelným způsobem – tj. chodí do školy pěšky a nebo jezdí na kole). Dále se otázky v dotazníku zaměřovaly na otázky spojené s bezpečností a s bezpečnou cestou do a ze školy. Samostatným okruhem byly otázky zaměřené na rysy cestování automobilem, jako neudržitelného způsobu dopravy, do a ze školy, včetně důvodů pro volbu tohoto prostředku. Poslední část dotazníku se týkala otázek spojených s využíváním městské hromadné dopravy při cestě do a ze školy (MHD), dostupnosti spojů a pohodlí MHD. Kompletní závěrečnou zprávu (obsahující vyhodnocení, doporučení, dotazník) si můžete přečíst zde.

V listopadu roku 2009 se v rámci Projektu Zdravé město Hodonín uskutečnilo na území města Hodonína dotazníkové další šetření tohoto indikátoru. Výsledky postihují, podobně jako v prvním případě nejčastěji uváděná kritická místa na cestě dětí do a ze školy - chybějící přechody, chodníky a cyklostezky, problematické křižovatky, rušný provoz, chybějící retardéry a chybějící semafory, vždy s konkrétním popisem dané ulice. V rámci zprávy také byly analyzovány hlavní důvody, proč tomu tak je, a jaká zlepšení respondenti nabídli.

Celý tento článek má ukázat příklad konkrétního použití evropských indikátorů udržitelného rozvoje týkajícího se života školy a proto se snad může stát inspirací i pro vaši školu. Je výrazem přesvědčení, že nástroje pro mapování prostředí školy jsou skutečně široké a není to pouze škola, která jich může využívat.

Nová publikace - role veřejnosti v hodnocení kvality života ve městech

V edici Zrcadlo místní udržitelnosti, kterou vydává Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj (TIMUR), vychází příručka Hodnocení kvality života ve městech se zapojením veřejnosti (zde ke stažení v pdf) určená zástupcům měst, neziskovým organizacím, ale i školám a aktivním lidem podílejícím se na rozvoji místa své komunity. Nově do hodnocení zapojuje obyvatele města, kteří se prostřednictvím ankety a dotazníkového šetření vyjadřují k rozvoji města a sami vybírají kritéria, podle kterých má být jejich město hodnoceno. V metodice najdete mimo jiné specifické sady indikátorů dvou pilotních měst, Jablonce nad Nisou a Semil, a sady využívané v Norsku (TERM, UITP).

Tvorba metodické příručky byla podpořena grantem Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Tištěnou verzi publikace je možné na vyžádání zaslat.

středa 2. června 2010

Diskusní fórum Jak zapojit partnery do života školy?

Máte zajímavé náměty na to, jak posílit roli školy v komunitě, zkvalitnit spolupráci s partnery, zapojit rodiče do života školy? Pak byste se mohli zapojit do diskusního fóra Jak zapojit partnery do života školy?, které bylo zřízeno na portále RVP. Autorkou tohoto fóra je Mgr. Iva Nesvadbová z Praktické a Speciální školy Králíky, jedné z 10 škol, které v ČR pilotují oveření Standardů kvality komunitní školy. A protože tady diskusní fórum nemáme, budu rád, když do tamní diskuse budeme pravidelně přispívat a setkávat se svými náměty a postřehy.

úterý 25. května 2010

Agenda 21 a koncept komunitní školy

Během konference, vlastně workshopu, nazvaném lakonicky "Občanská participace: Od pasivity k aktivitě pořádáném", konaném v květnu ve Vilniusu, jsem dostal od francouzské účastnice inspiraci a začal se zabývat bližšími vazbami mezi tzv. Agendou 21 a konceptem komunitní školy. Výsledek mě překvapil. Vlastně spíše mě potěšilo, jak mluví podobným jazykem. Pro začátek se podívejme na jejich tři společné aspekty.
Začněme třeba u organizačního zázemí. Je ověřeno, že pro fungování systému MA21 (více o ní se dozvíte např. zde) je potřeba získat schopného koordinátora. Tento koordinátor zajišťuje propojování aktivit, spolupráci, zapojování dalších subjektů, školení cílových skupin a práci na plánech rozvoje za účasti veřejnosti. Pokud není organizační zázemí umístěno přímo ve struktuře místní správy, musí s ní být oficiálně propojeno, protože jinak není možné prosazovat nutná opatření. Lidem obeznámeným s konceptem komunitní školy zní toto velmi povědomě, jen místní správu stačí nahradit školním společenstvím.

Stejně jako koncept komunitní školy, resp. proces budování a posilování komunitního rozměru školy, tak i MA21 je procesem partnerství, v němž by měli aktéři:

při přípravě a realizaci místních aktivit spolupracovat s místními organizacemi a veřejností v co nejvyšší míře,

nepojímat zapojení veřejnosti jako jednorázový akt nebo krátkodobý projekt, ale jako dlouhodobý proces budování důvěry a spolupráce mezi místní správou a místními obyvateli,

stále komunikovat se společenskými skupinami a organizacemi a vytvářet tak místní partnerství (neomezovat spolupráci jen na konkrétní akce),

výstupy společné práce a závěry musí být vždy konsensuální, a proto jsou přijímány na základě souhlasu všech partnerů.

"Partnerství na místní úrovni podporují společné akce pro veřejnost. Důležitým prvkem MA21 je zapojení veřejnosti do dílčích záměrů rozvoje obce, regionu (např. plánování veřejných prostranství)."

A v neposlední řadě je společným rysem kapacita pro získávání zdrojů. Jak koncept komunitní školy, tak i místní Agenda 21 vede ke zvýšení kapacity pro získávání zdrojů. Jednou z podmínek pro získání prostředků, zejména z mezinárodních a zahraničních zdrojů, je uplatňování udržitelného rozvoje v místních podmínkách. Komunitní spolupráce a propojení ekonomických, sociálních a ekologických aspektů rozvoje obce nebo regionu jsou většinou důležitými kritérii pro posuzování projektů. Kromě toho lze v obou přístupech zajistit odborníky pro získávání dalších zdrojů, prosazování projektů (lobbying) a potřebné konzultace.

"Úspěšná spolupráce s místními organizacemi i jednotlivci otevírá další možnosti zdrojů - pokud se lidé cítí být do procesu opravdu zapojeni, jsou ochotni přispět nejenom svými znalostmi a časem, ale také mnohdy finančními a jinými prostředky."

Příště se podíváme na Společné evropské indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni a jejich možnosti pro využití rozvoje konceptu komunitní školy. A zkusíme je srovnat se Standardy kvality komunitní školy.
Přeji Vám příjemné počtení.

sobota 8. května 2010

Proč a s kým by měla spolupracovat komunitní škola?

Už jste něco udělali pro vaše kontakty? S kým jste telefonovali, komu jste dali k dispozici své spojení? Kdo se Vám ozval? Jinými slovy: Už jste někdy navázali zajímavé spojení? Lidé po celém světě oceňují upřímné známé, kteří mají podobné zájmy, udělají něco pro druhého a neočekávají hned nějakou protislužbu. A protože školy nepředstavují jen stěny ve kterých s něco odehrává, ale jsou vytvářeny lidmi, kteří v nich působí, je pro ně partnerství a sdílení s druhými zásadní hodnotou.

Informace, tipy, doporučení a kontakty

Právě školy, které vstupují do komunitních aktivit, potřebují informace, tipy, doporučení a kontakty, aby byly úspěšné. Když je nemají, musí se obrátit na druhé. Krátce řečeno: Potřebují síť zájmových přátel, především z oblasti svých zákazníků, investorů, odběratelů. Čím konkrétněji definujte své cíle, tím lehčeji najdete svou cílovou skupinu.

Pro vytváření sítě kontaktů, jejich rozvíjení a udržování, a to jak v profesionálním, tak i v soukromém životě, dnes často používáme slovo „networking“. Je to anglicky, zní to moderně a více neutrálně než třeba „vytváření party.“ Ale nenechte se klamat: Networking je víceméně totéž jako vytvářet zájmovou skupinu nebo skupinu lidí, kteří se chtějí podílet o informace a své zkušenosti.

Chcete například „dosáhnout většího množství prostředků z grantů“? Tak to není zrovna šikovná formulace cíle. Když se ale rozhodnete, s kterou aktivitou nebo jakou službou ho chcete dosáhnout, když se zeptáte na to, v jaké cílové skupině najít uživatele a návštěvníky těchto aktivit, pak může síť zapracovat, Nyní musíte najít jednoho nebo více partnerů, kteří vám mohou zajistit přímý přístup k někomu, kdo vám poradí, pomůže nebo ho alespoň znají. Určitě ho znáte.

Koho a jak hledat?
Pak jsou rozhodující otázky: Kde a jak najdete kontakty na lidi, kteří vás potřebují – ve škole, na konferenci, na akci učitelských odborů či setkání pěstitelů orchidejí? Jací lidé, instituce, spolky, kluby nebo podniky by se vám mohli jako zájmovému partnerovi hodit? Především byste měli přemýšlet, kam aktivně napřít své síly. Pro jednoho je to bowlingový klub, pro druhého to může být stůl pro stálé hosty v nějaké restauraci, pro třetího nějaké zájmové sdružení. Přemýšlejte také, na jaké akce musíte bezpodmínečně jít, kde musíte být vidět.

Jak tam ale navodit kontakty, které by podpořily vaše zájmy? Za prvé: Poslouchejte pozorně, když ostatní hovoří o svém potenciálu pro určitou školu – tedy o svých úspěších, kompetencích a kontaktech. Zajímejte se také jako člověk také o jejich záliby a zájmy. Ukládejte si vše do paměti, do poznámkového sešitu nebo do databáze „spřízněných“ lidí. Tak se budete moci na ně cíleně obracet bez problémů.

Druhý tip: Udělejte ze sebe zajímavého a přínosného partnera své zájmové skupiny. Vyprávějte sami o svých myšlenkách, cílech, dosavadních úspěších – ne ve formě samolibých výlevů, nýbrž jim předložte výhodný, možná dokonce napínavý pohled do světa jejich zájmů. Udělejte se pro ně zajímavými z hlediska jejich potřeb a kontaktů. A když se chcete rychleji prosadit, pak nastupte s vlastní iniciativou – s pozváním, službou, nějakou informací – s tím, aby měli možnost vás a vaše výkony poznat a měli důvod se pro vás angažovat.

Základním pravidlem je vlastní aktivita

Člověk musí být otevřený jakémukoli setkání a musí sám vytvářet tyto příležitosti, aktivně zvednout telefon (ne s pocitem, že mě někdo zase otravuje, ale se zájmem, kdo to volá a co asi může chtít), podat ruku, pozdravit a představit se sám, nečekat až to udělá někdo jiný – také bychom se nemuseli dočkat. Zdravení s úsměvem posiluje naději na bližší seznámení. Podaná vizitka usnadní partnerovi orientaci, zapamatovat si jméno, uvědomit si, co partner profesně dělá, poznamenat si na druhou stranu, o čem jsme spolu hovořili atd.

Ale nezapomeňte na jednu důležitou zásadu: Pravidlo vyváženosti – dávání a přijímání. Steve Covey to ve své knize 7 návyků úspěšných charakterizuje jako princip „výhra – výhra“, kde z vzájemného kontaktu získají oba. V zájmové skupině nesmí vzniknout žádné jednostrannosti. Starejte se o to, abyste nebyl jednostranným partnerem. Proto si rozmyslete co nabídnete svým pomocníkům jako protislužbu. Může to být třeba jen jednoduchý děkovný dopis, pozvání na koncert, večeři zprostředkování objednávky nebo něco jiného. Neměl by to pro vás být problém: Jste přece zvědavý a máte dobrou paměť nebo zápisky, a tak víte o zálibách vašich partnerů.

Networking je vlastně něco jako ping-pong. Znamená: Doporučím tebe a ty doporučíš mne. Nebo: Uděláme se navzájem úspěšnými. Protože ten, kdo se cítí pouze využíván, nemá pravděpodobně žádný zájem o další společné posezení u piva., sklenky vína či u jídla. Přitom jsou právě tato společenská zájmová setkání důležitá a přinášejí další informace. Udělejte si čas na poklábosení také mimo pracovní dobu. Co zde jen tak mimochodem zažijete nebo se dovíte, vám může při přípravě rozhodnutí uspořit později za určitých okolností mnoho hodin tvrdé práce.

A nezapomeňte, že je dobré se čas od času svým známým či partnerů připomenout. A to nejen pouze na konci roku. To, že dnes nás partner nepodpořil anebo nenabídnul hlubší spolupráci, ještě neznamená, že ji nenabídne po nějaké době. Nebo že se ozve s nějakou dobrou informací, která se vám bude hodit.

Dobré vzahy jako základ budoucího úspěchu
V anglosaském světě jsou lidé vychováváni, že člověk musí dávat víc, než očekává, že může dostat. Tady to ještě všude neplatí. Ale přesto se nebojte a vsaďte na budování dobrých vztahů na škole, mezi dobrými známými. Chce to pěstovat ovzduší vzájemné důvěry. Pak se lépe pracuje, dostane se do života školy i do dalších vztahů humor, odlehčení a tím pádem i vyšší produktivita, dobré vzdělávání. Když je mezi společníky vzájemná důvěra, nemusí se také vše stvrzovat na papíře. Stačí pevný stisk rukou. A to už je doklad vyspělých vzájemně výhodných vztahů, které jsou základem každého úspěchu.

sobota 1. května 2010

Vyřizování stížností - obtěžování anebo možnost dělat věci lépe?

Nikdo nedělá rád chyby. Ale také nikdo není neomylný. Chyba je nástroj učení a jak říká jedno pedagogické přísloví "Chyby děláme, nikoli proto, že se neučíme, ale právě proto, že se jimi učíme." Cílem každé školy, a komunitní školy obzvlášť, je změnit nespokojené rodiče v rodiče spokojené. Ovšem je proto nutné osvojit si a dodržovat určitá závazná pravidla vyřizování stížností. Třeba vám soubor následujících pravidel bude inspirací.  Pokaždé, když se do školy ozvou nespokojení rodiče či skupina rodičů, škola:


• bude rodiče informovat o procesu vyřizování stížností.

• předá rodičům kopii letáku, který jim objasní, jak si stěžovat

• okamžitě dá věci do pořádku a dá rodiči do 10 pracovních dnů na vědomí, že se tak stalo nebo

• zajistí, aby věci byly dány do pořádku a do 10 dnů bude rodiče informovat, kdy předpokládáme nápravu, a že si může stěžovat, pokud stále nebude spokojen nebo

• vysvětlí rodičům do 10 dnů, proč se situací nemůže škola nic udělat.



Co konkrétně učinit, abyste splňovali tato závazná pravidla?

• Pokud udělal chybu někdo v rámci školy, nesvalujte vinu na svého kolegu či kolegyni. Co se týká jednání s rodiči, vy jste škola. Je to tedy váš problém. Po jeho vyřešení si můžete promluvit s ředitelem o tom, jak se příště podobnému problému vyhnout.

• Poslouchejte. Ukažte, že chápete, že se jedná o problém a že s tím něco hodláte udělat.

• Používejte rodičovo jméno.

• Zjistěte, kde je konkrétně problém.

• Pokud je rodič rozzlobený nebo rozčilený, zůstaňte klidní a nápomocní.

• Nekritizujte rodiče ani na něj nesvalujte vinu, i když se vám zdá, že problém je výsledkem jeho vlastní chyby.

• Rychle se přeneste od problému k jeho řešení. Nepitvejte, kde se stala chyba a kdo ji zavinil, ale raději se zaměřte na to, jak problém vyřešit.

• Omluvte se rodiči v případě, že chyba byla na naší straně. Nesypte si popel na hlavu.

• Pokud sami problém nemůžete vyřešit, zjistěte, kdo by mohl. Nepředávejte však problém jinému kolegovi nebo zaměstnanci školy, pokud si nejste jisti, že je skutečně v jejich silách jej vyřešit.

• Informujte stěžovatele o systému vyřizování stížností, předejte mu leták a formulář tak, aby je mohl použít.

• Sdělte rodiči své jméno a funkci, aby věděl, na koho se může příště obrátit.

• Nezapomeňte informovat stěžovatele o tom, co se s jeho stížností děje, v případě, že ji nemůžete vyřídit včas.

• Na konci telefonátu nebo návštěvy se ujistěte, že je rodič spokojen s tím, jak se s jeho stížností naložilo, a poděkujte mu za to, že vás na problém upozornil.


Výše uvedená pravidla byla s mírnými úpravami převzata z praxe několika pražských a brněnských škol. Berte je prosím jako škálu možností, ze kterých je možné vybrat určité části, jenž ovšem vždycky musí tvořit logicky provázaný celek. Můžete jistě najít a doplnit i další pravidla. Ovšem jak je uvedeno výše, musíte se jimi nejen řídit, ale věřit v jejich funkčnost. Jsou to vaše pravidla, jak učinit rodiče spojenými. Pak budeme spokojenější i my, učitelé. A nejspokojenější budou děti ve školách. Že to není tak snadné? Že takové věci nelze učinit hned? Ale každá cesta začíná prvním krokem.

neděle 18. dubna 2010

Národní fórum 2010 - Výroční konference Národní koaliace pro komunitní školy

Národní koaliace pro komunitní školy uspořádala ve dnech 7. až 9. dubna ve Philadelphii (Pensylvanie, USA) každoroční konferenci, známou jako Národní fórum 2010, tentokrát pod názvem "Budování inovativních partnerství pro úspěch žáků - Klíč k americké budoucnosti".

Tato celonárodní konference je mimo jiné jedním z výsledků nově vytvořeného partnerství, které Národní koaliace pro komunitní školy uzavřela s Netterovým centrem pro komunitní partnerství s cílem přesvědčit různé skupiny klíčových představitelů, majících zájem na zlepšování podmínek a výsledcích mladých lidí napříč americkým národem.


Plenární zasedání bylo rozděleno do několika tematických skupin: 

  • Zdraví a vzdělávání - Spojnice jdoucí napříč komunitními školami

  • Místní samospráva a školní lídři - partneři pro komunitní školy

  • U.S. Ministerstvo školství - podpora komunitním školám

  • Vytváření prostoru pro výkonné učitele v komunitních školách

  • Demystifikace filantropie a vaše vztahy s dárci
Mezi panelisty bylo možno nalézt Kathleen Sebeliusovou, U.S. ministryni pro zdraví a služby občanům, Amy Gutmannovou, prezidentku University of Pennsylvania, Randi Weingartenovou, prezidentku Americké federace učitelů, Marka Rigdona, viceprezidenta a ředitele Globální filantropické strategie a programů JPMorgan Chase Foundation, Jose Rico, zástupce ředitele z White House Initiative for Excellence in Hispanic Education (Iniciativa Bílého domu pro kvalitu v Hispánském vzdělávání) a mnoho dalších. Z video záznamu pozdravil účastníky americký ministr školství Arne Duncan. Kromě těchto osobností politického života samozřejmě vystoupili i zástupci řady programu a státních či regionálních iniciativ na podporu komunitních škol i zástupci komunitních škol, které představují příklady dobré praxe pro ostatní.
Celkem bylo možné navštívit více než 80 worskhopů a dílen, přičemž dokumenty a handouty k jednotlivým tématům si můžete prohlédnou zde. Velmi zajímavá byla sekce Komunitní školy v akci. Pokud se chcete dozvědět více, tak na této adrese naleznete celý program a můžete se také podívat na video záznamy nejzajímavějších plenárních vystoupení.

Přeji Vám příjemné a inspirativní čtení.

středa 14. dubna 2010

Jak si správně číst v komunitě aneb zjišťování a analýza potřeb

K tomu, abychom dokázali dobře nasměrovat své síly a věnovali se skutečně tomu, co je potřebné a užitečné, je třeba umět se rozhlédnout a dobře vyhodnocovat okolí, ve kterém se pohybujeme. Mnohokrát už se stalo, že dobře míněná aktivita nenašla uplatnění či „vyšuměla“ do prázdna jen proto, že nebyla v souladu s potřebami a přáním dané komunity. Fáze zjišťování a analýza potřeb je proto velmi důležitá, pokud chceme, aby naše práce na projektu nebyla zbytečná.
Metody zjišťování potřeb v dané komunitě se v poslední době slibně rozvíjejí a začínají zakořeňovat v povědomí i laické veřejnosti. K nejznámějším metodám patří pravděpodobně metoda SWOT analýzy. V tomto případě jde o analýzu organizace, města či širšího regionu, která se soustřeďuje na popis daného území z hlediska čtyř základních charakteristik. A to přednosti, nedostatky, hrozby a příležitosti.

K dalším možným metodám patří metoda vytváření „mapy problémů“. Do této metody jsou zapojeni především experti a vůdci komunity. Uplatňuje se zvláště ve venkovském prostředí a v malých městech. Pro velká města je vhodnější metoda „expertní revize problémového pole“. Ta je založena na korespondenčním šetření.

V procesu zjišťování a analýzy potřeb často volíme finančně méně náročné metody. Mezi ně patří oslovování obyvatel komunity dopisem s krátkou anketou. U této metody bývá hlavním problémem malá návratnost. Někdy, avšak zřídka, používají telefonické oslovení namátkou vybraných obyvatel. Lze použít i metodu přímého dotazování lidí na ulici či docházení za lidmi do domácností.
 
Důležitou součástí plánování komunitní činnosti je vyhodnocení výsledků sebraných informací. Přitom nezáleží na zvolené metodě, ale je nutné umět dobře popsat a pojmenovat problém. Ten by měl být specifický a konkrétní, vyřešitelný v krátkém časovém horizontu. Problém by měli lidé brát „za svůj“, být schopni se angažovat a zmobilizovat k řešení. Také by se mělo podařit identifikovat klíčovou osobu, která má podstatný vliv na vyřešení problému a která je dostupná.

neděle 11. dubna 2010

Jak vás lidé budou poslouchat?

Jak se pozná dominantní osobnost? Jaké má vlastnosti? Rozhodují o tom geny, nebo se do vedoucí role může člověk vypracovat?

Postavení jednotlivců v sociálních skupinách často připomíná rozdílné postavení v hierarchii zvířecích smeček. V lidské smečce se však dominantní jedinci rozeznávají obtížněji. Nebijí se do prsou za hlasitého řevu, nemění barvy ani neoddělují hlavy svých soků. Přesto tu jsou. Alfa jedinci. Jejich postavení ve skupině je mimořádné pevné, i když formálně nemusí být na samém vrcholu žebříčku.

Termín „alfa“ jedinec vznikl ve třicátých letech minulého století jako označení vůdce vlčí smečky. Dnes je běžně používán k označení dominantní osobnosti. Koncem století se pak začala užívat označení i pro další typy lidí v kolektivu: beta, gama a delta. Každý z těchto typů má svou nezaměnitelnou roli ve společenském uspořádání. Jedinci alfa stojí na nejvyšších příčkách v hierarchii moci a společenského uznání.

Už dávno však neplatí, že musí být průbojní, tvrdí nebo dokonce agresivní. Biologové a sociologové docházejí k názoru, že vůdčí osobností v lidském společenství se dnes stává člověk, který dokáže ostatní vést a získávat je na svou stranu. Do jisté míry tito jedinci udávají tón, ostatní se podle nich učí jednat, napodobují je. V pracovním kolektivu dosahují výsadního postavení vynikajícím pracovním výkonem a organizačními schopnostmi. Bývají nasazováni v nejsložitějších situacích. Ve škole mívají mimořádné postavení a z toho vyplývající privilegia, což dále posiluje jejich dominanci. Mají silnou neformální autoritu. Jednou z jejich dovedností je vědět, kdy, kde a jak je možné překročit formální pravidla hry s optimálním kladným efektem. Můžete mít sebevětší protekci a alfou se nestanete, pokud tomu neodpovídá váš pracovní výkon a hlavně nasazení.

Ať už jde o jakýkoli styl vedení, musí vůdčí osobnost dokázat formulovat své příkazy jasně, úkoly zadávat tak, aby všichni věděli, co se od nich chce. Takový správně formulovaný příkaz by měl dávat odpověď na šest základních otázek:
1. Co udělat. Měl by obsahovat jasný a přesný popis úkolu.
2. Kdo má úkol splnit a kdo za jeho splnění odpovídá.
3. Kdy, v jakém časovém horizontu, je třeba úkol splnit. Termín musí být přesný, ale také reálný.
4. Jak úkol splnit. To bývá prubířským kamenem schopností vedoucího. Umět rozhodnout, zda trvat na určitém pracovním postupu, nebo nechat místo iniciativě lidí.
5. Proč. Člověk by měl vědět, proč úkol dělá. To je ovšem diskutabilní. V rámci autoritativního řízení se na podobné otázky neodpovídá.
6. Čeho se má dosáhnout, jaký má být výsledný efekt.

Možná vás napadne, proč se tímto tématem zabýváme, jak to souvisí s tematikou komunitních škol. Možná více, než se na první pohled zdá. Namíchat odpovídající směs onoho „co, kdo, kdy, jak, proč a čeho dosáhnout“ není nic snadného. Vyžaduje to vůdčí osobnost, která se dokáže vyhnout emocím, atmosféře napětí i zmatkům. Pokud škola chce být lídrem určitého rozvoje místa či komunity, musí mít ve svém středu někoho, kdo dokáže osttaní vézt. Osobnost, která dokáže komunikovat, podněcovat lidi k výkonům, ale v případě nutnosti i tvrdě přikazovat. Takových vůdčích jedinců je velmi málo. Ani desítky kurzů a knih mnohdy nepomohou. Že by to bylo v genech? A škola není nic jiného, než lidé, kteří v ní působí.


Další zdroje:
Ludeman, K. – Erlandson, E.: Alpha Male Syndrom. Boston, Harvard Business School Press 2006
Capponi, V. - Novák, T.: Sám sobě mluvčím. GRADA Publishing 1994
http://new.skoda-auto.com/SiteCollectionDocuments/SAVS/Recenze/Recenze_Pavlica_2008.pdf

čtvrtek 1. dubna 2010

Veselé Velikonoce

Milé čtenářky, milí čtenáři,
protože se na několik dní ponoříme do klidu Velikonoc, odmlčím se i se svými články. Ovšem mezitím určitě naberu inspiraci a náměty pro další texty. Sice neochutnám zítřejší zelené pivo, ale jistě se začínající jaro projeví novou energií i na tomto blogu. Třeba i díky i tomu, že se budete ochotní podělit s ostatními o vaše vlastní zkušenosti a zážitky (nejen z Velikonoc). Těším se na to. A pro radost přikládám jeden moc pěkný letáček k Velikonočnímu jarmarku na ZŠ a MŠ Jihomoravské náměstí v Brně.

Tak pěkné a veselé Velikonce.

Marek Lauermann

úterý 30. března 2010

Aktivity zaměřené na budování vědomí komunity


Většina škol přistupuje ke spolupráci s veřejností jako k aktivitě oddělené a odlišné jejich hlavního poslání. Takoví ředitelé, chápající školu jako složitý organismus sloužící nejen jako celek – síť a společné úsilí – ale také v jednotlivostech aktivit a jejich rolí, potom může vzniknout jenom málo vazeb mezi nimi a veřejností. K překlenutí této propasti by mohli být rodiče více zataženi do rozhodovacích, příp. exekutivních procesů, stejně jako by se ředitelé mohli aktivněji vycházet vstříc a možná se i účastnit neformálních aktivit rodičovské veřejnosti. Zejména větší díl zodpovědnosti rodičů by mohl škole přinést lepší výsledky v naplňování vzdělávacích cílů.


Uvítací piknik školy a sdružení rodičů spojený s tržištěm informací

Odpolední piknik na začátku školního roku, který je skvělou příležitostí setkat se s přáteli a poznat nové rodiny. Tržiště informací nabízí příležitost získat důležité informace představiteli školy, místní samosprávy a hlavně dobré rady od rodičů žáků z vyšších ročníků s tím, co se jim ve škole osvědčilo, jaké služby je možné využívat atd.

Měsíční společná setkání/cofee party

Snídaně připravená rodiči z různých ročníků, popř. různých regionů či zemí, pořádaná pravidelně každý měsíc. Je to vnímáno jako šance setkat se, sdílet nápady a myšlenky a hlavně být pravidelně informován o dění na škole.

Ranní kávička

V této technice jde o to, že reprezentant vedení školy pozve v pravidelných intervalech a čase (např. jednou měsíčně, jednou za čtvrt roku apod.) rodiče k neformálnímu pohovoru na jakékoli téma. Setkání se uskutečňují na frekventovaném místě školy, kterých prochází většina rodičů (vestibul, prostor před školní jídelnou). Smyslem takového setkávání je, že rodiče začnou brát vedení školy jako partnera k rozhovoru, který umí naslouchat. Když pak vyvstane problém, nebudou se bát formulovat svoji nespokojenost a budou usilovat o nalezení efektivního řešení.

Přivítání nových rodičů
Pod tímto označením se skrývá řada různých aktivit směřujících k tomu, aby se rodiče nových žáků (nově příchozích či prvňáčků) cítili ve škole přátelskou atmosféru a nebáli se vstupovat do kontaktu a spolupracovat s ostatními členy „komunity jejich školy.“

Sdružení rodičů se může starat také o to, aby učitelé věděli, že si rodiče jejich práce váží. Speciálně pro vyjádření této vážnosti rodiče nastudují pro učitele zvláštní večer, na kterém jim zazpívají, zahrají scénky, připraví pro ně pohoštění. Této akci se v americkém prostředí říká Staff Appreciation Reception (volně přeloženo Vyjádření díků učitelskému sboru).

neděle 28. března 2010

Vliv rodičů na školy a školství v zahraničí - Jak ovlivňují rodiče školu v Norsku, Francii a Rakousku?

Francie

Francie je zemí s výrazně centralizovaným řízením vzdělávacího systému, proto je překvapující, že se zde zároveň vyvinula situace, kdy rodičovské organizace mají spoluúčast na řízení škol (i když většinou ve funkci poradní), a to nejen na úrovni jednotlivých škol a obcí, ale i na úrovni okresů, regionů a celého státu. Francouzští rodiče mohou být zastoupeni (prostřednictvím svých volených zástupců) jak ve školských radách primárních a sekundárních škol, tak ve vyšších orgánech:

Tak např. jsou zástupci rodičů voleni na úrovni regionů do Akademické rady pro národní vzdělávání. V ní mají konzultační pravomoci, zvláště pokud jde o sekundární školy. Na národní úrovni jsou obdobně zástupci rodičů zúčastněni v Nejvyšší radě pro vzdělávání. Tento orgán funguje jako poradní instituce ministra školství a má 95 členů. Mezi nimi jsou zástupci učitelů veřejných škol, zástupci školské správy a pedagogické vědy, a také 12 zástupců rodičů. Ti nejsou do rady voleni, ale nominováni akreditovanými rodičovskými organizacemi. Přes tyto nesporné úspěchy v participaci rodičů na ovlivňování školství ani ve Francii nepůsobí rodiče ve směru nějakých radikálních změn vzdělávacího systému.
Rakousko

Rakousko je zemí federativního typu, a proto vrcholové řízení školství je vykonáváno jednak na úrovni každé z devíti spolkových zemí, jednak na úrovni Spolkového ministerstva vyučování a kultury. Participace rodičovské veřejnosti na ovlivňování školství je v podstatě podobná jako ve Francii. Rakouští rodiče mají zastoupení v orgánech jak jednotlivých škol, tak okresů, zemí a celé federace.

Rodičům v těchto orgánech však přísluší nejen pravomoci poradní, ale na okresní a zemské úrovni také pravomoci rozhodovací: Např. v orgánech jednotlivých zemí (Shromáždění zemských školních rad) jsou zastoupeni rodiče ve stejném počtu jako zástupci učitelů. V těchto orgánech vyjadřují stanoviska k návrhům školských zákonů a vyhlášek, navrhují jmenování ředitelů ve školách spolkové země, a dokonce vydávají některé vyhlášky.

Nejdůležitějším orgánem rodičovské angažovanosti v Rakousku – jenž bohužel nemá svou paralelu v České republice – je Rodičovské kolegium při Ministerstvu vyučování a kultury. Je to stálý orgán složený výhradně z rodičů, který zasedá pětkrát během školního roku jakožto poradní instituce ministerstva. Toto kolegium vyslovuje stanoviska a doporučení k navrhovaným legislativním opatřením o školství, předkládá přání a stížnosti rodičovské veřejnosti směrem k ministerstvu apod. Do kolegia jsou nominováni zástupci z několika rodičovských asociací působících na úrovni federace.

Norsko

Také Norsko patří k těm zemím, v nichž mají rodiče legislativně a organizačně založený vliv na školství a vzdělávací politiku. Je to dáno mimo jiného tím, že povinnosti a práva rodičů ve vztahu k školnímu vzdělávání dětí jsou formulována i v kurikulárním dokumentu pro povinné vzdělávání. Orgány, v nichž rodiče mají výhradní zastoupení nebo spoluúčast, fungují podle zákona na všech školách: Jsou to jednak Rady rodičů, které hájí společné zájmy rodičů dané školy a iniciují je k aktivní spolupráci se školou, jednak Školské rady, které jsou jakousi správní radou školy, jsou poradním orgánem ředitele školy a rodiče v nich mají jen menšinové zastoupení (2 zástupci rodičů z 9 členů rady).

Dále jsou rodiče zastoupeni v Obecních školských výborech, které již mají nejen poradní funkci, ale i pravomoc rozhodovací: Obecní školský výbor rozhoduje např. o zaměstnávání učitelů, o pořádání kurzů norštiny pro imigranty apod. Na nejvyšší, celostátní úrovni mají rodiče zastoupení prostřednictvím Národního výboru pro základní školy. Jde o poradní orgán ministerstva školství, který je složen výhradně ze zástupců rodičů, kteří jsou nominováni na 4leté funkční období. Tento výbor sice nemá rozhodovací pravomoci, ale svou konzultační a informační činností působí jako prostředník mezi rodičovskou veřejností a centrálním orgánem řízení školství v zemi.


Zdroj: 10.1.2000 Prof. Jan Průcha, http://www.rodina.cz/clanek443.htm

čtvrtek 25. března 2010

Deset způsobů jak sabotovat svoji konzultantskou praxi

Následující článěk odkazuje ke krokům, které byste rozhodně měli udělat, pokud chcete selhat v naplňování vámi vybrané profesní role, nebo chcete-li poslání, očekávání, které do vás někdo vkládá. Přestože se jedná původně o text určený konzultantům a poradcům, dá se velmi dobře (a lehce) aplikovat i na řízení školy.

David Letterman dokončil seznam a nutno přiznat, mnoho z jeho bodů je hloupých a nesmyslných. Je však bezpečný. Pokud použijete jedno nebo dvě z jeho pravidel, máte šanci, že budete mít práci. Abyste dosáhli nejlepších výsledků a úplně zničili svoji konzultantskou praxi, musíte použít všech deset.

Pravidlo 1: Nechte klienty přijít za vámi

Není nutné propagovat vaše služby poštou, zdarma poskytovat první konzultace nebo rozesílat propadační materiál potenciálním klientům, o kterých jste se od někoho dozvěděli. Také zapoměňte na prezentace pro laiky i profesionály, psaní článků, knih a newsletterů. Prostě si pořiďte navštívenky a spoléhejte, že se zpráva o vás rozšíří a vaše pověst vám přinese klienty, které potřebujete.

Pravidlo 2: Nezabývejte se navazováním kontaktů

Neukazujte se na konferencích, seminářích, plánovacích setkáních na úřadech ani na společenských večeřích. Určitě máte na práci lepší věci. Kromě toho jste stejně to nejlepší, co je. Stejně na takové akce nikdo nechodí.

Pravidlo 3: Neobtěžujte se seznámováním se s konkurencí

Možná jste slyšeli, že Coca-Cola vždy ví, co dělá Pepsi, ale my se nebavíme o limonádách. Svět neziskového poradenství je jiný. Proč byste se měli starat, co dělají ostatní konzultanti v okolí nebo jaké zajímavé služby nabízejí. Víte o konkurenčních analýzách, ale to je část strategického plánování, s vámi to nemá co dělat.

Pravidlo 4: Nechte ostatní, ať těží z vaší práce

Není skvělé, že ostatní konzultanti používají vaše materiály bez uvedení vašeho jména a rozšiřují je dál? Jako lidé pracující ve službách, věříte v dobro a rádi se podělíte o své nápady a duševní vlastnictví. Nezatěžujte se s autorskými právy nebo uváděním autora na svých materiálech. Asi to bude šok, když poprvé uvidíte své materiály použité někým jiným na workshopu, ale na to si časem zvyknete.

Pravidlo 5: Pokud se vám nelíbí potendiální klient, zvyšte cenu

Víte přece o poradenství založeném na hodnotách. Tohle je variace na toto téma. Pokud nechcete s danou organizací pracovat, nemluvte s nimi o nevyřešených záležitostech z minulých smluv. Víte o čem mluvím – špatný přístup, pomalé platby, nedělají, co řeknou, že udělají. Pokud další smlouvu nedostanete, vlastně je vám to jedno a když ano ... jen ať si zaplatí. Možná budou pochybovat o vaší bezúhonnosti, ale kdo vlastně jsou, aby si to dovolili?

Pravidlo 6: Nikdy se později nezabývejte prací, kterou jste nedostali

Většinou po vás nikdo nechce návrh, prostě dostanete smlouvu. Ale poud by se to mělo stát, nestarejte se více o danou organizaci a nepátrejte, proč jste nebyli úspěšní a nedostali jejich zakázku. Mohli byste zjistit, že konzultant, kterého ani neznáte, byl na nějakém setkání, kde se seznámil s někým z dané organizace. Někteří prostě nehrajou fair play. No co, jejich škoda. Setkání, kde byste prezentovali svoji odbornost a chuť s nimi v budoucnosti pracovat, by bylo jen ztrátou času.

Pravidlo 7: Nerozšiřujte svoji nabídku

Svět služeb se příliš nemění. Lidé něco potřebují a agentury to zajišťují. Pokud děláte týmové tréninky a psaní grantů, ani neuvažujte nad nabídkou něčeho dalšího. Bojkotujte národní konference, nechoďte na workshopy ostatních konzultantů, nečtěte žádné odborné knihy, vyhazujte nabídky a oznámení. Nestačila vám pekárna, která měla jen chleba a rohlíky?

Pravidlo 8: Zůstaňte sami, ostatní chtějí jen vaše nápady a seznamy klientů

Pokud se již řídíte pravidlem 7, víte, že máte vyhýbat konferencím apod. Vždycky se najde někdo, kdo se bude ptát na informace o různých věcech. Jen je nechte, ať na to přijdou sami, tak jste museli vy. A tihle konzultanti v sousedství – od nich se držte také dál. Pravděpodobně neexistuje příležitost, kdy byste mohli pracovat společně. Vy jste sólista a pokud klient potřebuje kvartet nebo dvanáctičlenný orchestr, musí se poohlédnout jinde.

Pravidlo 9: Nechtějte po klientovi, aby hodnotil vaši práci, stejně víte, že jste skvělí

Hodnocení, výsledky – takový přežitek – že? Proč byste měli chtít vědět, co si klient myslí o vaší práci? Chce to ego a zkušenosti a obojí vy máte. Váš instalatér po vás také nechce vyplnit hodnocení. Ačkoli, ten čistič koberců potom volal, aby se zeptal, jak jsme spokojení s jeho prací a jestli budeme ochotní podat o něm reference. Možná na tom něco je.

Pravidlo 10: Nenajímejte si konzultanty a odborníky pro sebe – pokud něco nevíte, asi to není důležité

Ostatní konzultanti se radí s právníky a najímají účetní. Vy to nepotřebujete, jste dobří, zvládnete to přece sami. A také je to způsob, jak ušetřit.

A zapomeňte na designera webových stánek, marketing nebo profesionálního grafika. To všechno zvládnete – proto tolik vyděláváte (však také pracujete dlouhé hodiny).

Pokud jste nováčci, tento seznam je zaručená cesta, jak zkrátit vaši praxi na minimum. Pokud jste zkušení konzultanti, ale domníváte se, že je čas na změny, tato pravidla vám pomohou zbavit se dobré vůle a všech dobrých postupů, které jste používali.



(přeloženo z The Top Ten Ways to Sabotage Your Consulting Business, Patricia A. Smith; pro potřeby Sdružení konzultantů rozvoje organizací přeložila Mgr. Hana Sedláková, upravil Mgr. Marek Lauermann)

Trocha historie komunitních škol v ČR ve fotografiích

Někdy je těžké vzpomenout si, co všechno už jsme zažili, udělali, navštívili - prostě vybavit si, co všechno máme v paměti, aniž o tom už dnes víme. A tak se jsme byl rád, že jsme poměrně náhodou objevil stránku, která dokumentuje ve fotografii několik důležitých vzdělávacích a konferenčních akcí, jenž připravila a organizovala Nová škola, o.p.s., jedna z prvních organizací, která začala myšlenku komunitní školy propagovat v České republice a dlouhou dobu také byla lídrem tohoto procesu u nás.

Najdeme zde takové události, jako byla první mezinárodní konference o komunitním vzdělávání, konaná v roce 2004 v Unhošti. To byla první akce svého druhu v České republice a na fotografiích najdete několik promotérů komutních škol v ČR i v Evropě (Anna Maria Vrzáčková, Yan Holub, Karel Barták).

Na tuto tradici navázala nová škola i další mezinárodní konferencí, nazvanou Role komunitních škol ve městech, která probíhala v Praze ve dnech 7.-9. 11. 2007. Najdete zde nejen portrétní fotky významných  hostů (např. Julian Piper, Jane Quinn, Chris Jones, Csaba Lorinczi), ale také dokumentaci k panelové diskusi v Zrcadlovém sále MŠMT, která poprvé téma komunitních škol zviditelnila i na ministerské úrovni.

Velice zajímavá je dokumentace ke dvěma Letním školám komunitního vzdělávání, které také patřili k tradičním akcím Nové školy. První proběhla v roce 2005 v Opočně a druhá o dva roky později v Peci pod Sněžkou. Je příjemné opět vidět Vláďu Vika, Kamilu Murphy, Tomáše Nováka, Petra Vrzáčka, Lenku Vokatou a další zajímavé lidi, kteří měli a mají co dělat s myšlenkou komunitní školy v ČR. Mimochodem, právě Letní škola v Peci pod Sněžkou byla prvním pracovním výjezdem mojí dcery Emy.:-)

Věřím, že navštívit výše uvedené odkazy a připomenout si tyto akce bude i pro vás příjemné.


neděle 14. března 2010

Zákon o komunitních školách z roku 2009

Teď se asi pozornost většiny z vás rapidně zvýšila, neboť tohle vám uniklo. Nový zákon o komunitních školách a u nás o tom skoro nikdo neví. Mohu vás uklidnit - není to vaše chyba a na nic jste nezpomněli. Jde totiž o tzv. zákon o komunitních školách s úplnými službami (Full-Service Community Schools Act ), přijatý Kongresem dne 9. září 2009 "ke zmocnění ministra školství schvalovat granty na podporu komunitních škol a jiných záměrů." Protože se jedná o velmi inspirativní legislativní předpis dovolíme si z něho ocitovat několik částí.

Začněmě třeba u pojmu komunitní školy, který je vymezen následovně:
"K účelům tohoto zákona znamená termín ‘komunitní škola’ –
1) zapojení se do společensky založené snahy kontrolovat výchovné, vývojové, rodinné, zdravotní a jiné služby skrze společensky založené organizace a veřejné a privátní sdružení a

(2) poskytnutí přístupu studentům, rodinám a společnosti k takovýmto službám.

Jak by bylo pěkné, kdyby se i u nás našla nějaká vyjaňující definice a pořád si někdo nepletl komunitní školy s komunitním centrem anebo s volnočasovým zařízením pro dospělé.

Ještě zajímavější je, co tímto zákonem překladatelé (mimochodem, mezi čtveřicí překladatelů najdeme mj. senátora Johna Kerryho, demokratického kandidáta v minulých prezidentských volbách) sledují.


"Cíle tohoto zákona jsou následující:
(1) Poskytnout podporu na plánování, realizaci a fungování komunálních škol.

(2) Zlepšit koordinaci, dostupnost a efektivitu služeb pro děti a rodiny.

(3) Oprávnit ředitele a učitele doplnit a rozvíjet snahu pomoci všem dětem tak, aby se staly zdatnými v matematice a čtení do roku 2014.

(4) Zajištění, aby děti každý den chodily do školy připravené se něco naučit.

(5) Umožnit rodinám, aby se mohly účastnit na výuce jejich dětí.

(6) Umožnit účinnější využití federálních, státních, lokálních a privátních prostředků, které slouží dětem a rodinám.

(7) Usnadnit koordinaci programů, které jsou řízeny společensky založenými organizacemi, nevýdělečnými organizacemi či státními, lokálními a místními úřady.

(8) Zapojit studenty jako prostředky jejich společnosti.

(9) Zapojení obchodní společnosti a jiných organizací jako partnerů v rozvoji komunitních škol."

A nakonec jsem si nechal peníze. Na uskutečnění tohoto zákona byla vyčleněna částka $200,000,000 na fiskální rok 2010 a taková suma může být vyčleněna pro každý fiskální rok od roku 2011 až do roku 2014. Zákon dále uvádí rozdělení přidělené částky na uskutečnění zákona na každý fiskální rok –
(1) 75 procent bude vyhrazeno pro část 4 (MÍSTNÍ PROGRAMY)
(2) 20 procent bude vyhrazeno pro část 5 (STÁTNÍ PROGRAMY)
(3) zbývajících 5 procent – min. $500,000 bude sloužit technické podpoře v sekci 7 (a).

 
Nechali jsme přeložit celé znění zákona, ale výše uvedené považuji osobně za v tomto okamžiku nejinspirativnější. Berte to jako můj osobní příspěvek k oslavě Mezinárodního dne pedagogů.


pátek 12. března 2010

Komunitní školy na Zábřežsku - rozhovor s Boženou Sojákovou

Komunitní školy se stávají stále populárnějším tématem mnoha projektů a strategických dokumentů. Ne vždy je obsah těchto aktivit slučitelný a odpovídající tomu, co je a není možné považovat za skutečné naplnění myšlenky komunitní školy. O to více mě potěšilo televizní vystoupení paní Boženy Sojákové, facilitátorky působící v rámci mezinárodního projektu Ověření standardů kvality komunitní školy, která o komunitních školách dokáže mluvit bez velkých slov, ale s upřímnou výpovědí o smysluplnosti budování školy jako otevřeného vzdělávacího, kulturního a komunitního centra určité lokality, které se snaží naplňovat potřeby různých skupin obyvatel, ovšem vždy má prvním místě zásadu, že jakékoli vzdělávání a podpora dospělých musí mít pozivitní a hmatatelný dopad na vzdělávání dětí. Pro mě osobně je potěšitelné, že v jejích slovech nacházím dobře pochopené a přejete myšlenky, které se zde snažím prosazovat více než 10 let. Práce paní Sojákové na Zábřežšku je dobrým příkladem toho, že budoucnost mají zejména projekty realizované v menších regionech a koordinované z učitého centra rozvoje komunitních škol (či centra kvality komunitní školy). Proto vám všem doporučuji podívat se na její vystoupení v regionální televizi zabreh.tv.

úterý 9. března 2010

Chcete vědět, jak se vám daří dělat změny?

Máte někdy pocit, že v rámci vaší školy mluví různé složky různými hlasy a v důsledku toho navenek vydáváte nepřesnou zprávu o tom, co a jak se ve škole děje? Zažili jste už někdy zklamání a pochybnosti ohledně způsobu, jakým vaše škola reaguje na změny? Tak to jste na tom stejně jako naprostá většina škol a vlastně jakýchkoli subjektů, které pracují ve své činnosti s mnoha proměnnými faktory. Ovšem právě proto, že je to rozšířený problém, existují také různá řešení. Jedním z nich je model řízení změn, nazvaný Burke - Litwinův model, vycházející z teorie otevřených systémů se vstupy, zpracováním, výstupy, smyčkou zpětné vazby a s vzájemnými vazbami v rámci organizace mezi 12 proměnnými změny. Samozřejmě, že není primárně určen pro oblast školství, ale několikrát jsme ho už ve školním prostředí úspěšně aplikovali.


Burke-Litwinův model uvádí 12 kritických proměnných, které se podílejí na výkonnosti a změně. Hlavní čtyři proměnné - vnější prostředí, vůdcovství, poslání a strategie a firemní kultura - se nazývají transformačními proměnnými proto, že se týkají hodnot a přesvědčení, na kterých společnost staví, a jakékoli jejich změny vyžadují změny v chování. Zbývajících osm proměnných nazýváme transakčními, protože popisují každodenní vztahy a výměny v rámci organizace/školy. Schválně si vyzkoušejte dosadit na určité místo tohoto schématu nějaký kvalitativní výrok. Například na místo Pracovních vztahů dejte výrok "nepřátelské" a zkuste se zamyslet, jak to zapůsobí na ostatní složky. tento postup umožňuje vytipovat možná rizika určitého postupu, stejně jako vnímat jeho opory.

Bez základního porozumění vztahům mezi 12 proměnnými působí změna jako střelec stojící na pohyblivé plošině, který míří na pohyblivý cíl, který se pohybuje zdánlivě zcela nahodile. Střelec zde představuje vykonavatele změny a pohyblivá plošina je škola, ve které změna probíhá. Pohyblivé cíle představují zmíněných 12 proměnných. Pochopení vzájemných vztahů v dynamické organizaci pomáhá demystifikovat některé z náhodných a nepředvídatelných jevů, které v rámci procesu změny nastávají. Třeba se vám díky tomuto modelu podaří vaši školu ještě lépe provézt velmi neklidným mořem vzdělávání dětí. Rozhodně se těším na vaše reakce a postřehy z jeho používání v praxi školy.

neděle 7. března 2010

Pomůcka pro ty co neví kudy kam - Kdo podporuje myšlenku komunitní školy?

Máte ve svém okolí někoho, kdo tvrdí, že komunitní školy jsou nějaký experiment, kterým nemá smysl se zabávat. Setkáváte se s tím, že nevíte, jak přesvědčit své spolupracovníky o síle této myšlenky? Tak možná právě pro vás je tady několik tipů s ukázkami, co o komunitních školách říkají nezpochybnitelné osobnosti dnešní doby.
Co třeba nečekaný nositel Nobelovy ceny míru a současně americký prezident  Barack Obama? Sice jenom stručně cituje, ale i tak je to docela silný kalibr. A o Randi Weingarten ještě bude řeč.
To bývalý britský premiér Tony Blair se rozpovídal daleko více a šířeji, takže jeho myšlenky přejímá dokonce i současný ministr školství USA Arne Duncan. V rámci turné na začátku školního roku 2009/2010 pronesl právě Duncan na dané téma projevy společně s Randi Weingartenovou, prezidentkou Americké federace učitelů. Martin O´Malley, guvernérem státu Maryland a také Nancy Pelosiovou, významnou kongresmankou za stát Kalifornie.
V Česku jsou trochu osamělými běžci bývalý ministr školství Ondřej Liška a Klára Laurenčíková, současná náměstkyně na MŠMT. Kdoví, kam až je podpora komunitních škol dostane. Ale klidně bych jim dal i tu Nobelovu cenu. Jen tak mezi námi - nezasloužil si ji ani Barack Obama, natož pak bývalý viceprozident Al Gore (i když jeho vystoupení na téma mimoškolních aktivit na jedné akci americké Asociace učitelů a rodičů, tzv. PTA je legendární). A podpora komunitních škol v ČR je ocenění hodné hrdinství.

Stručně o vzdělávacím systému ve Velké Británii

Často se zmiňujeme o tom, jak inspirativní mohou pro nás být zkušenosti ze vzdělávacích systému a škol v zahraničí, ale málokdy si dokážeme zasadit určité myšlenky a postupy do kontextu a reálií dané země. A protože v oblasti komunitních škol je velmi dobrým příkladem Velká Británie (např. článek Komunitní školy ve Velké Británii), podívejme se trochu na její školský systém z hlediska několika základních aspektů, včetně spolupráce školy a rodičů či povinností inspekce.

Povinná školní docházka v Anglii a ve Walesu trvá jedenáct let a začíná u dětí, které dosáhly hranice pátého roku. Do jedenácti let se žáci vzdělávají v tzv. primary school a od jedenácti do šestnácti nebo osmnácti pak v tzv. secondary school. Po ukončení povinné školní docházky v šestnácti letech mohou žáci pokračovat dále v sekundárním vzdělávání. Od osmnácti let je možné ucházet se o studium na vysokých školách.

Vzdělání ve Velké Británii je bezplatné a nejvíce dětí chodí do státních škol. Nicméně někteří rodiče platí za vzdělávání svých dětí v tzv. nezávislých školách (independent schools). Pro talentované děti z rodin s nízkými příjmy je vytvořen program Assisted Places Scheme, který nabízí částečnou pomoc při placení školného na těchto školách. V Anglii a Walesu jsou některé z více tradičních nezávislých škol nazývány public schools, ačkoliv ani zdaleka nejsou skutečně veřejně přístupnými pro všechny. Četné z nich se nazývají tzv. boarding schools a mají internátní charakter, to znamená, že v nich děti také bydlí.

Nejvíce středních škol jsou tzv. comprehensive schools, které nabízejí všeobecné vzdělání dětem různých schopností. V některých případech jsou děti vybírány buď do tzv. grammar school (více akademické zaměření) nebo do tzv. secondary modern school.

Zákon o vzdělávací reformě z roku 1988 zavedl národní kurikulum (national curriculum). Jeho smyslem bylo, aby každému dítěti byl při vzdělávání poskytnut široký a vyvážený vzdělávací program. Systém je založen na tzv. základních předmětech, kterými jsou angličtina, matematika a věda, a doplňkových předmětech, jako jsou dějepis, zeměpis, technologie, hudba, umění, tělocvik a moderní jazyk. Tyto předměty tvoří základ povinného vzdělávání a musí být vyučovány ve školách v Anglii a ve Walesu. Zmíněný zákon z roku 1988 zavedl také pravidelné přezkušování dosažené úrovně v těchto předmětech. Přezkušování bylo stanoveno dosažením věku 7, 11, 14 a 16 let. Kromě těchto předmětů zůstala zachována také výuka náboženství, zavedená do školského systému v roce 1944.

Každá škola je povinna poskytnout rodičům podrobné písemné informace o škole, včetně etiky a hodnot, informace o učebním plánu a organizaci vzdělávání, o vyučovacích metodách, a zejména pak o přijímacích postupech a způsobu vyřizování stížností. Rodiče také musí dostat k dispozici Výroční zprávu správní rady (Annual Governors’ Report), která obsahuje jména a status všech členů, úplný finanční přehled a výsledky oficiálního hodnocení a veřejných zkoušek. Předtím, než škola absolvuje inspekci, se musí konat setkání rodičů s inspektory. Po inspekci musejí všichni rodiče obdržet kopii závěrečné zprávy. V rámci škol jsou rodiče zastoupeni ve správních radách, přičemž každý z nich má právo kandidovat na členství v těchto radách a hlasovat pro kandidáta podle vlastního výběru. V činnosti těchto správních orgánů mají rodiče stejná práva a povinnosti jako ostatní členové.

Z pohledu organizace výuky neexistují žádné zákonné požadavky vztahující se k počtu vyučovacích hodin nebo jejich délce. Podrobný denní rozvrh je záležitostí ředitele každé školy. Za zajímavé je možno považovat i to, že počet hodin se v jednotlivých školách liší. V Anglii a Walesu navrhl Všeobecný průvodce dobrou praxí (General Guide to Good Practise), aby dvanácti až šestnáctiletí žáci měli minimálně 24 hodin vyučování týdně. Mezi tyto hodiny patří jen ty, ve kterých jsou žáci skutečně vyučováni. Vyjmuty jsou přestávky, denní kolektivní modlení a registrace. Mnohé sekundární školy poskytují více hodin vyučování, než je navrhované minimum. Pokud jde o počty žáků ve třídách, neexistují žádné zákonné normy ani doporučení upravující minimální a maximální hranici.

Metoda přezkušování dosažené úrovně vzdělání, tolik typická pro britský vzdělávací systém, je postavena na celonárodních testech. Všechny školy jsou povinny tyto testy provádět a zveřejňovat výsledky svých žáků. Na základě výsledků těchto testů jsou v britských novinách publikovány srovnávací tabulky úspěšnosti jednotlivých škol.

V Anglii, Walesu a Severním Irsku dělají žáci v šestnácti letech zkoušky s názvem GCSE. Po ukončení povinného vzdělávání je možné pokračovat ve studiu vedoucímu k GCE A-level, AS Examinations či GNVQ, a to ve škole nebo v Further Education Institutions, které zahrnují Sixth Form Colleges poskytující hlavně všeobecné akademické vzdělání, Further Education Colleges zaměřené na odborné vzdělání a Tertiary Colleges, které zahrnují i všeobecné, i odborné vzdělání. Obdobou našich maturit jsou A Levels, které jsou obvykle skládány ze dvou nebo tří předmětů. Asi přibližně polovinu obsahu A Levels pak zahrnují AS Examinations.

Související odkazy:

úterý 2. března 2010

Kdo a jak slaví Mezinárodního den komunitních škol?

Poprvé od roku 2007 se v ČR v letošním roce opět výrazněji připomíná Mezinárodní den komunitních škol. Podařilo se toto téma prosadit do nejvýznamějších webových portálů zaměřených na oblast školství a vzdělávání (Česká škola, metodický portál RVP a Stolzova, web pro pedagogickou tradici a kontinuitu) a osobní podporu mu vyjádřila Mgr. Klára Laurenčíková, náměstkyně ministryně školství a pod ni spadající skupina pro sociální programy ve školství MŠMT.

Téma oslav mezinárodního dne se také na řadě škol efektivně prolnulo s dalšími aktivitami směřujícími k otevření školy směrem k veřejnosti, celoživotnímu vzdělávání a posílení role školy jako komunitního, společenského a kulturního centra. Na pražské ZŠ Hanspaulka a na ZŠ Jihomoravské náměstí v Brně se konají akce na podporu čtenářství souvisejících s akcí Březen - měsíc čtenářů. Tadičně se bude 1. března konat snídaně pro rodiče na ZŠ Hostýnská. Co se tedy konkrétně chystá anebo už uskutečnilo?

ZŠ Jihomoravské náměstí v Brně

V Brněnské městské části Slatina proběhne čtení v místní knihovně (už druhým rokem), kterého se zúčastní především žáci, ale předčítat a diskutovat o své oblíbené dětské knížce bude také ředitelka školy, starosta, místostarosta, jedna radní a další. Kvůli jarním kvůli jarním prázdninám se akce nemohou uskutečnit v termínu 1. března, ale pro změnu se uskuteční dva běhy 8. a 9. března.

ZŠ Hostýnská, Praha

Na této škole, jako jedné z mála (možná jediné v ČR) "slaví" mezinírodní den komunitních škol každoročně. A jako každý rok zorganizovali "snídani ve škole" pro rodiče. Je to takové neformální dopolední setkání, seznámení s aktivitami komunitního centra Kruh, s jejich činností ve škole apod. Podporu jim poskytuje společnost Billa (poskytuje zdarma občerstvení). Pozvání na snídani je kromě rodičů a veřejnosti směřováno i zástupcům Radnice Prahy 10 a dalším organizacím a jednotlivcům v okolí školy

Základní škola Brno, Pavlovská 16

Oslavy mezinárodního dne komunitních škol v Brně - Kohoutovicích nejsou vázány pouze na 1. března, ale v měsíci březnu je už po několik let školou a občanským sdružením Škola jako centrum komunity pořádán Divadelní týden, což je určitě nejrozsáhlejší a nejoblíbenější akce školy. Každý rok v tomto týdnu vystoupí 2 až 4 divadelní soubory ze školy pro publikum, které tvoří současní i bývalí žáci školy, jejich rodiče a široká kohoutovická veřejnost. Žáci představují divadelní a muzikálová představení, která nacvičují s velkým nadšením pod vedením svých učitelů a externích spolupracovníků. S některými z těchto představení se pak zúčastňují vyhlašovaných soutěží amatérských divadelních souborů.

Základní škola Hanspaulka, Praha

Základní škola Hanspaulka uskutečnila besedu "Co by měly děti číst a co číst dětem?", která proběhla v pondělí 1. 3. 2010 ve školní knihovně ZŠ Hanspaulka. Účastníci se dozvěděli o knihách pro děti a jejich autorech, o projektu Celé Česko čte dětem, o tom, proč je čtení důležité a proč by měly děti číst a v neposlední řadě také o tom, co nabízí knihovna dětem i dospělým. V průběhu března se uskuteční ještě jedna beseda pro rodiče o nebezpečích na internetu a kyberšikaně, kde se bude mluvit o ochraně dětí ale i o přínosech internetu.


Základní škola Bohdíkov a Areál Pivoňka

Tyto dvě organizace, které patří k propagátorům komunitních škol na Olomoucku, připravily na škola v Bohdíkově na 1.3. Den otevřených dveří, který potrvá celý týden. Cílem je ukázat možnosti školy jako snadno přístupného centra otevřeného celé komunitě.  Areál Pivoňka se zaměřili na vylepšení webových stránek a informují o tom, že se hlásí ke komunitním školám, kterým chtějí pomáhat. Na jejich webu je také možné najít základní informace o tom, jak pojmu komunitní škola rozmět a jaké možnosti podpory se jim může dostat.

sobota 27. února 2010

Back-to-School Tour 09

Posláním Americké federace učitelů (AFT), je zlepšovat život učitelů a jejich rodin, hájit jejich oprávněné profesionální, sociální a ekonomické aspirace, posílit instituce v níchž pracují, aby se zlepšily kvality poskytovaných služeb, umožnit setkávání všech členů tak, aby si mohli vzájemně pomáhat a podporovat se jak mezi sebou, tak upevňovat a rozvíjet demokracii, lidská práva a svobodu jak ve státě, národě a tak i na celém světě. 

V září podniklo vedení AFT, včetně své prezidentky Randi Weingartenové, putování po školách, nazvané Back-to-School Tour 09, během kterého proběhly návštěvy úspěšných škol, komunitních fór a také setkání s pedagogy, členy Kongresu, a dalšími vysokými představiteli federální, státní a místní správy. Navštívili St. Louis, Houston, Baltimore, Portland, San Francisco, Kenmore, New York, Boston, a Philadelphii.

Podobné aktivity představují velmi účinný nástroj, jak na různých úrovních zpopularizovat vzdělávací témata, která jsou díky tomu daleko pochopitelnější nejen úředníkům, ale i široké (a nejen) pedagogické veřejnosti. Účast nejvyšších představitelů Kongresu, která není pouze formální, umožňuje jejich větší angažovanost v prosazování témat napomáhajících rozvoji aktuálních oblastí a řešení problémů ve vzdělávání. S trochou nadsázky lze říci, že jedním z takových důsledků byl například tzv. zákon o komunitních školách s úplnými službami (Full-Service Community Schools Act ), přijatý Kongresem dne 9. září 2009.  

Ale zpátky k projektu Back-to-School Tour 09. Randi Weingartenová totiž za to nejlepší, co na navštívených školách viděla, považuje tzv. "4 C´s - children, community, collaboration and curriculum", tedy děti, komunitu, spolupráci a kurikulum. Jak věří, právě na ně musí být zaměřen a zacílen každý úspěšný vzdělávací plán. Spolu s tím vyzývá prezidentka Weingartenová politiky a školské úředníky, aby dělali školské reformy "s námi a ne pro nás", neboť učitelé jsou součástí změn, spíše než jejich vykonavateli. Video shrnující to nejlepší z Back-to-School Tour 09 můžete zhlédnout zde.

Myslím, že Back-to-School Tour je velmi inspirativní v mnoha rovinách. Nějakou takovou podporu od českých školských odborů směrem k nezbytným reformám (o podpoře komunitní role škol ani nemluvě) si můžeme jenom přát, stejně jako angažovanost politiků, která půjde dále než debatu o platech. A pak že se nemáme v americkém školství čím inspirovat.