Jak se pozná dominantní osobnost? Jaké má vlastnosti? Rozhodují o tom geny, nebo se do vedoucí role může člověk vypracovat? Postavení jednotlivců v sociálních skupinách často připomíná rozdílné postavení v hierarchii zvířecích smeček. V lidské smečce se však dominantní jedinci rozeznávají obtížněji. Nebijí se do prsou za hlasitého řevu, nemění barvy ani neoddělují hlavy svých soků. Přesto tu jsou. Alfa jedinci. Jejich postavení ve skupině je mimořádné pevné, i když formálně nemusí být na samém vrcholu žebříčku.
Termín „alfa“ jedinec vznikl ve třicátých letech minulého století jako označení vůdce vlčí smečky. Dnes je běžně používán k označení dominantní osobnosti. Koncem století se pak začala užívat označení i pro další typy lidí v kolektivu: beta, gama a delta. Každý z těchto typů má svou nezaměnitelnou roli ve společenském uspořádání. Jedinci alfa stojí na nejvyšších příčkách v hierarchii moci a společenského uznání.
Už dávno však neplatí, že musí být průbojní, tvrdí nebo dokonce agresivní. Biologové a sociologové docházejí k názoru, že vůdčí osobností v lidském společenství se dnes stává člověk, který dokáže ostatní vést a získávat je na svou stranu. Do jisté míry tito jedinci udávají tón, ostatní se podle nich učí jednat, napodobují je. V pracovním kolektivu dosahují výsadního postavení vynikajícím pracovním výkonem a organizačními schopnostmi. Bývají nasazováni v nejsložitějších situacích. Ve škole mívají mimořádné postavení a z toho vyplývající privilegia, což dále posiluje jejich dominanci. Mají silnou neformální autoritu. Jednou z jejich dovedností je vědět, kdy, kde a jak je možné překročit formální pravidla hry s optimálním kladným efektem. Můžete mít sebevětší protekci a alfou se nestanete, pokud tomu neodpovídá váš pracovní výkon a hlavně nasazení.
Ať už jde o jakýkoli styl vedení, musí vůdčí osobnost dokázat formulovat své příkazy jasně, úkoly zadávat tak, aby všichni věděli, co se od nich chce. Takový správně formulovaný příkaz by měl dávat odpověď na šest základních otázek:
1. Co udělat. Měl by obsahovat jasný a přesný popis úkolu.
2. Kdo má úkol splnit a kdo za jeho splnění odpovídá.
3. Kdy, v jakém časovém horizontu, je třeba úkol splnit. Termín musí být přesný, ale také reálný.
4. Jak úkol splnit. To bývá prubířským kamenem schopností vedoucího. Umět rozhodnout, zda trvat na určitém pracovním postupu, nebo nechat místo iniciativě lidí.
5. Proč. Člověk by měl vědět, proč úkol dělá. To je ovšem diskutabilní. V rámci autoritativního řízení se na podobné otázky neodpovídá.
6. Čeho se má dosáhnout, jaký má být výsledný efekt.
Možná vás napadne, proč se tímto tématem zabýváme, jak to souvisí s tematikou komunitních škol. Možná více, než se na první pohled zdá. Namíchat odpovídající směs onoho „co, kdo, kdy, jak, proč a čeho dosáhnout“ není nic snadného. Vyžaduje to vůdčí osobnost, která se dokáže vyhnout emocím, atmosféře napětí i zmatkům. Pokud škola chce být lídrem určitého rozvoje místa či komunity, musí mít ve svém středu někoho, kdo dokáže osttaní vézt. Osobnost, která dokáže komunikovat, podněcovat lidi k výkonům, ale v případě nutnosti i tvrdě přikazovat. Takových vůdčích jedinců je velmi málo. Ani desítky kurzů a knih mnohdy nepomohou. Že by to bylo v genech? A škola není nic jiného, než lidé, kteří v ní působí.
Další zdroje:
Ludeman, K. – Erlandson, E.: Alpha Male Syndrom. Boston, Harvard Business School Press 2006
Capponi, V. - Novák, T.: Sám sobě mluvčím. GRADA Publishing 1994http://new.skoda-auto.com/SiteCollectionDocuments/SAVS/Recenze/Recenze_Pavlica_2008.pdf
Žádné komentáře:
Okomentovat