Aktivity zaměřené na budování vědomí komunity

Většina škol přistupuje ke spolupráci s veřejností jako k aktivitě oddělené a odlišné jejich hlavního poslání. Takoví ředitelé, chápající školu jako složitý organismus sloužící nejen jako celek – síť a společné úsilí – ale také v jednotlivostech aktivit a jejich rolí, potom může vzniknout jenom málo vazeb mezi nimi a veřejností. K překlenutí této propasti by mohli být rodiče více zataženi do rozhodovacích, příp. exekutivních procesů, stejně jako by se ředitelé mohli aktivněji vycházet vstříc a možná se i účastnit neformálních aktivit rodičovské veřejnosti. Zejména větší díl zodpovědnosti rodičů by mohl škole přinést lepší výsledky v naplňování vzdělávacích cílů.

Uvítací piknik školy a sdružení rodičů spojený s tržištěm informací

Odpolední piknik na začátku školního roku, který je skvělou příležitostí setkat se s přáteli a poznat nové rodiny. Tržiště informací nabízí příležitost získat důležité informace představiteli školy, místní samosprávy a hlavně dobré rady od rodičů žáků z vyšších ročníků s tím, co se jim ve škole osvědčilo, jaké služby je možné využívat atd.

Měsíční společná setkání/cofee party

Snídaně připravená rodiči z různých ročníků, popř. různých regionů či zemí, pořádaná pravidelně každý měsíc. Je to vnímáno jako šance setkat se, sdílet nápady a myšlenky a hlavně být pravidelně informován o dění na škole.

Ranní kávička

V této technice jde o to, že reprezentant vedení školy pozve v pravidelných intervalech a čase (např. jednou měsíčně, jednou za čtvrt roku apod.) rodiče k neformálnímu pohovoru na jakékoli téma. Setkání se uskutečňují na frekventovaném místě školy, kterých prochází většina rodičů (vestibul, prostor před školní jídelnou). Smyslem takového setkávání je, že rodiče začnou brát vedení školy jako partnera k rozhovoru, který umí naslouchat. Když pak vyvstane problém, nebudou se bát formulovat svoji nespokojenost a budou usilovat o nalezení efektivního řešení.

Přivítání nových rodičů

Pod tímto označením se skrývá řada různých aktivit směřujících k tomu, aby se rodiče nových žáků (nově příchozích či prvňáčků) cítili ve škole přátelskou atmosféru a nebáli se vstupovat do kontaktu a spolupracovat s ostatními členy „komunity jejich školy.“

Sdružení rodičů se může starat také o to, aby učitelé věděli, že si rodiče jejich práce váží. Speciálně pro vyjádření této vážnosti rodiče nastudují pro učitele zvláštní večer, na kterém jim zazpívají, zahrají scénky, připraví pro ně pohoštění. Této akci se v americkém prostředí říká Staff Appreciation Reception (volně přeloženo Vyjádření díků učitelskému sboru).

Vliv rodičů na školy a školství v zahraničí - Jak ovlivňují rodiče školu v Norsku, Francii a Rakousku?

Francie

Francie je zemí s výrazně centralizovaným řízením vzdělávacího systému, proto je překvapující, že se zde zároveň vyvinula situace, kdy rodičovské organizace mají spoluúčast na řízení škol (i když většinou ve funkci poradní), a to nejen na úrovni jednotlivých škol a obcí, ale i na úrovni okresů, regionů a celého státu. Francouzští rodiče mohou být zastoupeni (prostřednictvím svých volených zástupců) jak ve školských radách primárních a sekundárních škol, tak ve vyšších orgánech:

Tak např. jsou zástupci rodičů voleni na úrovni regionů do Akademické rady pro národní vzdělávání. V ní mají konzultační pravomoci, zvláště pokud jde o sekundární školy. Na národní úrovni jsou obdobně zástupci rodičů zúčastněni v Nejvyšší radě pro vzdělávání. Tento orgán funguje jako poradní instituce ministra školství a má 95 členů. Mezi nimi jsou zástupci učitelů veřejných škol, zástupci školské správy a pedagogické vědy, a také 12 zástupců rodičů. Ti nejsou do rady voleni, ale nominováni akreditovanými rodičovskými organizacemi. Přes tyto nesporné úspěchy v participaci rodičů na ovlivňování školství ani ve Francii nepůsobí rodiče ve směru nějakých radikálních změn vzdělávacího systému.

Rakousko

Rakousko je zemí federativního typu, a proto vrcholové řízení školství je vykonáváno jednak na úrovni každé z devíti spolkových zemí, jednak na úrovni Spolkového ministerstva vyučování a kultury. Participace rodičovské veřejnosti na ovlivňování školství je v podstatě podobná jako ve Francii. Rakouští rodiče mají zastoupení v orgánech jak jednotlivých škol, tak okresů, zemí a celé federace.

Rodičům v těchto orgánech však přísluší nejen pravomoci poradní, ale na okresní a zemské úrovni také pravomoci rozhodovací: Např. v orgánech jednotlivých zemí (Shromáždění zemských školních rad) jsou zastoupeni rodiče ve stejném počtu jako zástupci učitelů. V těchto orgánech vyjadřují stanoviska k návrhům školských zákonů a vyhlášek, navrhují jmenování ředitelů ve školách spolkové země, a dokonce vydávají některé vyhlášky.

Nejdůležitějším orgánem rodičovské angažovanosti v Rakousku – jenž bohužel nemá svou paralelu v České republice – je Rodičovské kolegium při Ministerstvu vyučování a kultury. Je to stálý orgán složený výhradně z rodičů, který zasedá pětkrát během školního roku jakožto poradní instituce ministerstva. Toto kolegium vyslovuje stanoviska a doporučení k navrhovaným legislativním opatřením o školství, předkládá přání a stížnosti rodičovské veřejnosti směrem k ministerstvu apod. Do kolegia jsou nominováni zástupci z několika rodičovských asociací působících na úrovni federace.

Norsko

Také Norsko patří k těm zemím, v nichž mají rodiče legislativně a organizačně založený vliv na školství a vzdělávací politiku. Je to dáno mimo jiného tím, že povinnosti a práva rodičů ve vztahu k školnímu vzdělávání dětí jsou formulována i v kurikulárním dokumentu pro povinné vzdělávání. Orgány, v nichž rodiče mají výhradní zastoupení nebo spoluúčast, fungují podle zákona na všech školách: Jsou to jednak Rady rodičů, které hájí společné zájmy rodičů dané školy a iniciují je k aktivní spolupráci se školou, jednak Školské rady, které jsou jakousi správní radou školy, jsou poradním orgánem ředitele školy a rodiče v nich mají jen menšinové zastoupení (2 zástupci rodičů z 9 členů rady).

Dále jsou rodiče zastoupeni v Obecních školských výborech, které již mají nejen poradní funkci, ale i pravomoc rozhodovací: Obecní školský výbor rozhoduje např. o zaměstnávání učitelů, o pořádání kurzů norštiny pro imigranty apod. Na nejvyšší, celostátní úrovni mají rodiče zastoupení prostřednictvím Národního výboru pro základní školy. Jde o poradní orgán ministerstva školství, který je složen výhradně ze zástupců rodičů, kteří jsou nominováni na 4leté funkční období. Tento výbor sice nemá rozhodovací pravomoci, ale svou konzultační a informační činností působí jako prostředník mezi rodičovskou veřejností a centrálním orgánem řízení školství v zemi.

Zdroj: 10.1.2000 Prof. Jan Průcha, http://www.rodina.cz/clanek443.htm

Deset způsobů jak sabotovat svoji konzultantskou praxi

Následující článěk odkazuje ke krokům, které byste rozhodně měli udělat, pokud chcete selhat v naplňování vámi vybrané profesní role, nebo chcete-li poslání, očekávání, které do vás někdo vkládá. Přestože se jedná původně o text určený konzultantům a poradcům, dá se velmi dobře (a lehce) aplikovat i na řízení školy.

David Letterman dokončil seznam a nutno přiznat, mnoho z jeho bodů je hloupých a nesmyslných. Je však bezpečný. Pokud použijete jedno nebo dvě z jeho pravidel, máte šanci, že budete mít práci. Abyste dosáhli nejlepších výsledků a úplně zničili svoji konzultantskou praxi, musíte použít všech deset.

Pravidlo 1: Nechte klienty přijít za vámi

Není nutné propagovat vaše služby poštou, zdarma poskytovat první konzultace nebo rozesílat propadační materiál potenciálním klientům, o kterých jste se od někoho dozvěděli. Také zapoměňte na prezentace pro laiky i profesionály, psaní článků, knih a newsletterů. Prostě si pořiďte navštívenky a spoléhejte, že se zpráva o vás rozšíří a vaše pověst vám přinese klienty, které potřebujete.

Pravidlo 2: Nezabývejte se navazováním kontaktů

Neukazujte se na konferencích, seminářích, plánovacích setkáních na úřadech ani na společenských večeřích. Určitě máte na práci lepší věci. Kromě toho jste stejně to nejlepší, co je. Stejně na takové akce nikdo nechodí.

Pravidlo 3: Neobtěžujte se seznámováním se s konkurencí

Možná jste slyšeli, že Coca-Cola vždy ví, co dělá Pepsi, ale my se nebavíme o limonádách. Svět neziskového poradenství je jiný. Proč byste se měli starat, co dělají ostatní konzultanti v okolí nebo jaké zajímavé služby nabízejí. Víte o konkurenčních analýzách, ale to je část strategického plánování, s vámi to nemá co dělat.

Pravidlo 4: Nechte ostatní, ať těží z vaší práce

Není skvělé, že ostatní konzultanti používají vaše materiály bez uvedení vašeho jména a rozšiřují je dál? Jako lidé pracující ve službách, věříte v dobro a rádi se podělíte o své nápady a duševní vlastnictví. Nezatěžujte se s autorskými právy nebo uváděním autora na svých materiálech. Asi to bude šok, když poprvé uvidíte své materiály použité někým jiným na workshopu, ale na to si časem zvyknete.

Pravidlo 5: Pokud se vám nelíbí potendiální klient, zvyšte cenu

Víte přece o poradenství založeném na hodnotách. Tohle je variace na toto téma. Pokud nechcete s danou organizací pracovat, nemluvte s nimi o nevyřešených záležitostech z minulých smluv. Víte o čem mluvím – špatný přístup, pomalé platby, nedělají, co řeknou, že udělají. Pokud další smlouvu nedostanete, vlastně je vám to jedno a když ano ... jen ať si zaplatí. Možná budou pochybovat o vaší bezúhonnosti, ale kdo vlastně jsou, aby si to dovolili?

Pravidlo 6: Nikdy se později nezabývejte prací, kterou jste nedostali

Většinou po vás nikdo nechce návrh, prostě dostanete smlouvu. Ale poud by se to mělo stát, nestarejte se více o danou organizaci a nepátrejte, proč jste nebyli úspěšní a nedostali jejich zakázku. Mohli byste zjistit, že konzultant, kterého ani neznáte, byl na nějakém setkání, kde se seznámil s někým z dané organizace. Někteří prostě nehrajou fair play. No co, jejich škoda. Setkání, kde byste prezentovali svoji odbornost a chuť s nimi v budoucnosti pracovat, by bylo jen ztrátou času.

Pravidlo 7: Nerozšiřujte svoji nabídku

Svět služeb se příliš nemění. Lidé něco potřebují a agentury to zajišťují. Pokud děláte týmové tréninky a psaní grantů, ani neuvažujte nad nabídkou něčeho dalšího. Bojkotujte národní konference, nechoďte na workshopy ostatních konzultantů, nečtěte žádné odborné knihy, vyhazujte nabídky a oznámení. Nestačila vám pekárna, která měla jen chleba a rohlíky?

Pravidlo 8: Zůstaňte sami, ostatní chtějí jen vaše nápady a seznamy klientů

Pokud se již řídíte pravidlem 7, víte, že máte vyhýbat konferencím apod. Vždycky se najde někdo, kdo se bude ptát na informace o různých věcech. Jen je nechte, ať na to přijdou sami, tak jste museli vy. A tihle konzultanti v sousedství – od nich se držte také dál. Pravděpodobně neexistuje příležitost, kdy byste mohli pracovat společně. Vy jste sólista a pokud klient potřebuje kvartet nebo dvanáctičlenný orchestr, musí se poohlédnout jinde.

Pravidlo 9: Nechtějte po klientovi, aby hodnotil vaši práci, stejně víte, že jste skvělí

Hodnocení, výsledky – takový přežitek – že? Proč byste měli chtít vědět, co si klient myslí o vaší práci? Chce to ego a zkušenosti a obojí vy máte. Váš instalatér po vás také nechce vyplnit hodnocení. Ačkoli, ten čistič koberců potom volal, aby se zeptal, jak jsme spokojení s jeho prací a jestli budeme ochotní podat o něm reference. Možná na tom něco je.

Pravidlo 10: Nenajímejte si konzultanty a odborníky pro sebe – pokud něco nevíte, asi to není důležité

Ostatní konzultanti se radí s právníky a najímají účetní. Vy to nepotřebujete, jste dobří, zvládnete to přece sami. A také je to způsob, jak ušetřit.

A zapomeňte na designera webových stánek, marketing nebo profesionálního grafika. To všechno zvládnete – proto tolik vyděláváte (však také pracujete dlouhé hodiny).

Pokud jste nováčci, tento seznam je zaručená cesta, jak zkrátit vaši praxi na minimum. Pokud jste zkušení konzultanti, ale domníváte se, že je čas na změny, tato pravidla vám pomohou zbavit se dobré vůle a všech dobrých postupů, které jste používali.

(přeloženo z The Top Ten Ways to Sabotage Your Consulting Business, Patricia A. Smith; pro potřeby Sdružení konzultantů rozvoje organizací přeložila Mgr. Hana Sedláková, upravil Mgr. Marek Lauermann)

Trocha historie komunitních škol v ČR ve fotografiích

Někdy je těžké vzpomenout si, co všechno už jsme zažili, udělali, navštívili - prostě vybavit si, co všechno máme v paměti, aniž o tom už dnes víme. A tak se jsme byl rád, že jsme poměrně náhodou objevil stránku, která dokumentuje ve fotografii několik důležitých vzdělávacích a konferenčních akcí, jenž připravila a organizovala Nová škola, o.p.s., jedna z prvních organizací, která začala myšlenku komunitní školy propagovat v České republice a dlouhou dobu také byla lídrem tohoto procesu u nás.

Najdeme zde takové události, jako byla první mezinárodní konference o komunitním vzdělávání, konaná v roce 2004 v Unhošti. To byla první akce svého druhu v České republice a na fotografiích najdete několik promotérů komutních škol v ČR i v Evropě (Anna Maria Vrzáčková, Yan Holub, Karel Barták).

Na tuto tradici navázala nová škola i další mezinárodní konferencí, nazvanou Role komunitních škol ve městech, která probíhala v Praze ve dnech 7.-9. 11. 2007. Najdete zde nejen portrétní fotky významných  hostů (např. Julian Piper, Jane Quinn, Chris Jones, Csaba Lorinczi), ale také dokumentaci k panelové diskusi v Zrcadlovém sále MŠMT, která poprvé téma komunitních škol zviditelnila i na ministerské úrovni.

Velice zajímavá je dokumentace ke dvěma Letním školám komunitního vzdělávání, které také patřili k tradičním akcím Nové školy. První proběhla v roce 2005 v Opočně a druhá o dva roky později v Peci pod Sněžkou. Je příjemné opět vidět Vláďu Vika, Kamilu Murphy, Tomáše Nováka, Petra Vrzáčka, Lenku Vokatou a další zajímavé lidi, kteří měli a mají co dělat s myšlenkou komunitní školy v ČR. Mimochodem, právě Letní škola v Peci pod Sněžkou byla prvním pracovním výjezdem mojí dcery Emy.:-)

Věřím, že navštívit výše uvedené odkazy a připomenout si tyto akce bude i pro vás příjemné.

Zákon o komunitních školách z roku 2009

Teď se asi pozornost většiny z vás rapidně zvýšila, neboť tohle vám uniklo. Nový zákon o komunitních školách a u nás o tom skoro nikdo neví. Mohu vás uklidnit - není to vaše chyba a na nic jste nezpomněli. Jde totiž o tzv. zákon o komunitních školách s úplnými službami (Full-Service Community Schools Act ), přijatý Kongresem dne 9. září 2009 "ke zmocnění ministra školství schvalovat granty na podporu komunitních škol a jiných záměrů." Protože se jedná o velmi inspirativní legislativní předpis dovolíme si z něho ocitovat několik částí.

Začněmě třeba u pojmu komunitní školy, který je vymezen následovně:
"K účelům tohoto zákona znamená termín ‘komunitní škola’ –
1) zapojení se do společensky založené snahy kontrolovat výchovné, vývojové, rodinné, zdravotní a jiné služby skrze společensky založené organizace a veřejné a privátní sdružení a

(2) poskytnutí přístupu studentům, rodinám a společnosti k takovýmto službám.

Jak by bylo pěkné, kdyby se i u nás našla nějaká vyjaňující definice a pořád si někdo nepletl komunitní školy s komunitním centrem anebo s volnočasovým zařízením pro dospělé.

Ještě zajímavější je, co tímto zákonem překladatelé (mimochodem, mezi čtveřicí překladatelů najdeme mj. senátora Johna Kerryho, demokratického kandidáta v minulých prezidentských volbách) sledují.

"Cíle tohoto zákona jsou následující:
(1) Poskytnout podporu na plánování, realizaci a fungování komunálních škol.

(2) Zlepšit koordinaci, dostupnost a efektivitu služeb pro děti a rodiny.

(3) Oprávnit ředitele a učitele doplnit a rozvíjet snahu pomoci všem dětem tak, aby se staly zdatnými v matematice a čtení do roku 2014.

(4) Zajištění, aby děti každý den chodily do školy připravené se něco naučit.

(5) Umožnit rodinám, aby se mohly účastnit na výuce jejich dětí.

(6) Umožnit účinnější využití federálních, státních, lokálních a privátních prostředků, které slouží dětem a rodinám.

(7) Usnadnit koordinaci programů, které jsou řízeny společensky založenými organizacemi, nevýdělečnými organizacemi či státními, lokálními a místními úřady.

(8) Zapojit studenty jako prostředky jejich společnosti.

(9) Zapojení obchodní společnosti a jiných organizací jako partnerů v rozvoji komunitních škol."

A nakonec jsem si nechal peníze. Na uskutečnění tohoto zákona byla vyčleněna částka $200,000,000 na fiskální rok 2010 a taková suma může být vyčleněna pro každý fiskální rok od roku 2011 až do roku 2014. Zákon dále uvádí rozdělení přidělené částky na uskutečnění zákona na každý fiskální rok –
(1) 75 procent bude vyhrazeno pro část 4 (MÍSTNÍ PROGRAMY)
(2) 20 procent bude vyhrazeno pro část 5 (STÁTNÍ PROGRAMY)
(3) zbývajících 5 procent – min. $500,000 bude sloužit technické podpoře v sekci 7 (a).

 
Nechali jsme přeložit celé znění zákona, ale výše uvedené považuji osobně za v tomto okamžiku nejinspirativnější. Berte to jako můj osobní příspěvek k oslavě Mezinárodního dne pedagogů.

Zdroj: http://senate.gov/

Odkaz: http://www.govtrack.us/congress/bill.xpd?bill=h111-3545

Komunitní školy na Zábřežsku - rozhovor s Boženou Sojákovou

Komunitní školy se stávají stále populárnějším tématem mnoha projektů a strategických dokumentů. Ne vždy je obsah těchto aktivit slučitelný a odpovídající tomu, co je a není možné považovat za skutečné naplnění myšlenky komunitní školy. O to více mě potěšilo televizní vystoupení paní Boženy Sojákové, facilitátorky působící v rámci mezinárodního projektu Ověření standardů kvality komunitní školy, která o komunitních školách dokáže mluvit bez velkých slov, ale s upřímnou výpovědí o smysluplnosti budování školy jako otevřeného vzdělávacího, kulturního a komunitního centra určité lokality, které se snaží naplňovat potřeby různých skupin obyvatel, ovšem vždy má prvním místě zásadu, že jakékoli vzdělávání a podpora dospělých musí mít pozivitní a hmatatelný dopad na vzdělávání dětí. Pro mě osobně je potěšitelné, že v jejích slovech nacházím dobře pochopené a přejete myšlenky, které se zde snažím prosazovat více než 10 let. Práce paní Sojákové na Zábřežšku je dobrým příkladem toho, že budoucnost mají zejména projekty realizované v menších regionech a koordinované z učitého centra rozvoje komunitních škol (či centra kvality komunitní školy). Proto vám všem doporučuji podívat se na její vystoupení v regionální televizi zabreh.tv.

Chcete vědět, jak se vám daří dělat změny?

Máte někdy pocit, že v rámci vaší školy mluví různé složky různými hlasy a v důsledku toho navenek vydáváte nepřesnou zprávu o tom, co a jak se ve škole děje? Zažili jste už někdy zklamání a pochybnosti ohledně způsobu, jakým vaše škola reaguje na změny? Tak to jste na tom stejně jako naprostá většina škol a vlastně jakýchkoli subjektů, které pracují ve své činnosti s mnoha proměnnými faktory. Ovšem právě proto, že je to rozšířený problém, existují také různá řešení. Jedním z nich je model řízení změn, nazvaný Burke - Litwinův model, vycházející z teorie otevřených systémů se vstupy, zpracováním, výstupy, smyčkou zpětné vazby a s vzájemnými vazbami v rámci organizace mezi 12 proměnnými změny. Samozřejmě, že není primárně určen pro oblast školství, ale několikrát jsme ho už ve školním prostředí úspěšně aplikovali.

Burke-Litwinův model uvádí 12 kritických proměnných, které se podílejí na výkonnosti a změně. Hlavní čtyři proměnné - vnější prostředí, vůdcovství, poslání a strategie a firemní kultura - se nazývají transformačními proměnnými proto, že se týkají hodnot a přesvědčení, na kterých společnost staví, a jakékoli jejich změny vyžadují změny v chování. Zbývajících osm proměnných nazýváme transakčními, protože popisují každodenní vztahy a výměny v rámci organizace/školy. Schválně si vyzkoušejte dosadit na určité místo tohoto schématu nějaký kvalitativní výrok. Například na místo Pracovních vztahů dejte výrok "nepřátelské" a zkuste se zamyslet, jak to zapůsobí na ostatní složky. tento postup umožňuje vytipovat možná rizika určitého postupu, stejně jako vnímat jeho opory.

Bez základního porozumění vztahům mezi 12 proměnnými působí změna jako střelec stojící na pohyblivé plošině, který míří na pohyblivý cíl, který se pohybuje zdánlivě zcela nahodile. Střelec zde představuje vykonavatele změny a pohyblivá plošina je škola, ve které změna probíhá. Pohyblivé cíle představují zmíněných 12 proměnných. Pochopení vzájemných vztahů v dynamické organizaci pomáhá demystifikovat některé z náhodných a nepředvídatelných jevů, které v rámci procesu změny nastávají. Třeba se vám díky tomuto modelu podaří vaši školu ještě lépe provézt velmi neklidným mořem vzdělávání dětí. Rozhodně se těším na vaše reakce a postřehy z jeho používání v praxi školy.

Pomůcka pro ty co neví kudy kam - Kdo podporuje myšlenku komunitní školy?

Máte ve svém okolí někoho, kdo tvrdí, že komunitní školy jsou nějaký experiment, kterým nemá smysl se zabávat. Setkáváte se s tím, že nevíte, jak přesvědčit své spolupracovníky o síle této myšlenky? Tak možná právě pro vás je tady několik tipů s ukázkami, co o komunitních školách říkají nezpochybnitelné osobnosti dnešní doby.

Co třeba nečekaný nositel Nobelovy ceny míru a současně americký prezident  Barack Obama? Sice jenom stručně cituje, ale i tak je to docela silný kalibr. A o Randi Weingarten ještě bude řeč.

To bývalý britský premiér Tony Blair se rozpovídal daleko více a šířeji, takže jeho myšlenky přejímá dokonce i současný ministr školství USA Arne Duncan. V rámci turné na začátku školního roku 2009/2010 pronesl právě Duncan na dané téma projevy společně s Randi Weingartenovou, prezidentkou Americké federace učitelů. Martin O´Malley, guvernérem státu Maryland a také Nancy Pelosiovou, významnou kongresmankou za stát Kalifornie.

V Česku jsou trochu osamělými běžci bývalý ministr školství Ondřej Liška a Klára Laurenčíková, současná náměstkyně na MŠMT. Kdoví, kam až je podpora komunitních škol dostane. Ale klidně bych jim dal i tu Nobelovu cenu. Jen tak mezi námi - nezasloužil si ji ani Barack Obama, natož pak bývalý viceprozident Al Gore (i když jeho vystoupení na téma mimoškolních aktivit na jedné akci americké Asociace učitelů a rodičů, tzv. PTA je legendární). A podpora komunitních škol v ČR je ocenění hodné hrdinství.

Stručně o vzdělávacím systému ve Velké Británii

Často se zmiňujeme o tom, jak inspirativní mohou pro nás být zkušenosti ze vzdělávacích systému a škol v zahraničí, ale málokdy si dokážeme zasadit určité myšlenky a postupy do kontextu a reálií dané země. A protože v oblasti komunitních škol je velmi dobrým příkladem Velká Británie (např. článek Komunitní školy ve Velké Británii), podívejme se trochu na její školský systém z hlediska několika základních aspektů, včetně spolupráce školy a rodičů či povinností inspekce.

Povinná školní docházka v Anglii a ve Walesu trvá jedenáct let a začíná u dětí, které dosáhly hranice pátého roku. Do jedenácti let se žáci vzdělávají v tzv. primary school a od jedenácti do šestnácti nebo osmnácti pak v tzv. secondary school. Po ukončení povinné školní docházky v šestnácti letech mohou žáci pokračovat dále v sekundárním vzdělávání. Od osmnácti let je možné ucházet se o studium na vysokých školách.

Vzdělání ve Velké Británii je bezplatné a nejvíce dětí chodí do státních škol. Nicméně někteří rodiče platí za vzdělávání svých dětí v tzv. nezávislých školách (independent schools). Pro talentované děti z rodin s nízkými příjmy je vytvořen program Assisted Places Scheme, který nabízí částečnou pomoc při placení školného na těchto školách. V Anglii a Walesu jsou některé z více tradičních nezávislých škol nazývány public schools, ačkoliv ani zdaleka nejsou skutečně veřejně přístupnými pro všechny. Četné z nich se nazývají tzv. boarding schools a mají internátní charakter, to znamená, že v nich děti také bydlí.

Nejvíce středních škol jsou tzv. comprehensive schools, které nabízejí všeobecné vzdělání dětem různých schopností. V některých případech jsou děti vybírány buď do tzv. grammar school (více akademické zaměření) nebo do tzv. secondary modern school.

Zákon o vzdělávací reformě z roku 1988 zavedl národní kurikulum (national curriculum). Jeho smyslem bylo, aby každému dítěti byl při vzdělávání poskytnut široký a vyvážený vzdělávací program. Systém je založen na tzv. základních předmětech, kterými jsou angličtina, matematika a věda, a doplňkových předmětech, jako jsou dějepis, zeměpis, technologie, hudba, umění, tělocvik a moderní jazyk. Tyto předměty tvoří základ povinného vzdělávání a musí být vyučovány ve školách v Anglii a ve Walesu. Zmíněný zákon z roku 1988 zavedl také pravidelné přezkušování dosažené úrovně v těchto předmětech. Přezkušování bylo stanoveno dosažením věku 7, 11, 14 a 16 let. Kromě těchto předmětů zůstala zachována také výuka náboženství, zavedená do školského systému v roce 1944.

Každá škola je povinna poskytnout rodičům podrobné písemné informace o škole, včetně etiky a hodnot, informace o učebním plánu a organizaci vzdělávání, o vyučovacích metodách, a zejména pak o přijímacích postupech a způsobu vyřizování stížností. Rodiče také musí dostat k dispozici Výroční zprávu správní rady (Annual Governors’ Report), která obsahuje jména a status všech členů, úplný finanční přehled a výsledky oficiálního hodnocení a veřejných zkoušek. Předtím, než škola absolvuje inspekci, se musí konat setkání rodičů s inspektory. Po inspekci musejí všichni rodiče obdržet kopii závěrečné zprávy. V rámci škol jsou rodiče zastoupeni ve správních radách, přičemž každý z nich má právo kandidovat na členství v těchto radách a hlasovat pro kandidáta podle vlastního výběru. V činnosti těchto správních orgánů mají rodiče stejná práva a povinnosti jako ostatní členové.

Z pohledu organizace výuky neexistují žádné zákonné požadavky vztahující se k počtu vyučovacích hodin nebo jejich délce. Podrobný denní rozvrh je záležitostí ředitele každé školy. Za zajímavé je možno považovat i to, že počet hodin se v jednotlivých školách liší. V Anglii a Walesu navrhl Všeobecný průvodce dobrou praxí (General Guide to Good Practise), aby dvanácti až šestnáctiletí žáci měli minimálně 24 hodin vyučování týdně. Mezi tyto hodiny patří jen ty, ve kterých jsou žáci skutečně vyučováni. Vyjmuty jsou přestávky, denní kolektivní modlení a registrace. Mnohé sekundární školy poskytují více hodin vyučování, než je navrhované minimum. Pokud jde o počty žáků ve třídách, neexistují žádné zákonné normy ani doporučení upravující minimální a maximální hranici.

Metoda přezkušování dosažené úrovně vzdělání, tolik typická pro britský vzdělávací systém, je postavena na celonárodních testech. Všechny školy jsou povinny tyto testy provádět a zveřejňovat výsledky svých žáků. Na základě výsledků těchto testů jsou v britských novinách publikovány srovnávací tabulky úspěšnosti jednotlivých škol.

V Anglii, Walesu a Severním Irsku dělají žáci v šestnácti letech zkoušky s názvem GCSE. Po ukončení povinného vzdělávání je možné pokračovat ve studiu vedoucímu k GCE A-level, AS Examinations či GNVQ, a to ve škole nebo v Further Education Institutions, které zahrnují Sixth Form Colleges poskytující hlavně všeobecné akademické vzdělání, Further Education Colleges zaměřené na odborné vzdělání a Tertiary Colleges, které zahrnují i všeobecné, i odborné vzdělání. Obdobou našich maturit jsou A Levels, které jsou obvykle skládány ze dvou nebo tří předmětů. Asi přibližně polovinu obsahu A Levels pak zahrnují AS Examinations.

Související odkazy:

Británie chystá nový systém hodnocení a organizace škol

Co je důvodem lepšího chování žáků v britských třídách?

Porovnání vzdělávacích systémů ve Velké Británii, USA a u nás

Britský vzdělávací systém

Vzdělávání dospělých a rodinné vzdělávání ve Velké Británii

Education in GB
Školská politika ve Velké Británii - Mark Hoban, stínový ministr školství Velké Británie

Kdo a jak slaví Mezinárodního den komunitních škol?

Poprvé od roku 2007 se v ČR v letošním roce opět výrazněji připomíná Mezinárodní den komunitních škol. Podařilo se toto téma prosadit do nejvýznamějších webových portálů zaměřených na oblast školství a vzdělávání (Česká škola, metodický portál RVP a Stolzova, web pro pedagogickou tradici a kontinuitu) a osobní podporu mu vyjádřila Mgr. Klára Laurenčíková, náměstkyně ministryně školství a pod ni spadající skupina pro sociální programy ve školství MŠMT.

Téma oslav mezinárodního dne se také na řadě škol efektivně prolnulo s dalšími aktivitami směřujícími k otevření školy směrem k veřejnosti, celoživotnímu vzdělávání a posílení role školy jako komunitního, společenského a kulturního centra. Na pražské ZŠ Hanspaulka a na ZŠ Jihomoravské náměstí v Brně se konají akce na podporu čtenářství souvisejících s akcí Březen - měsíc čtenářů. Tadičně se bude 1. března konat snídaně pro rodiče na ZŠ Hostýnská. Co se tedy konkrétně chystá anebo už uskutečnilo?

ZŠ Jihomoravské náměstí v Brně

V Brněnské městské části Slatina proběhne čtení v místní knihovně (už druhým rokem), kterého se zúčastní především žáci, ale předčítat a diskutovat o své oblíbené dětské knížce bude také ředitelka školy, starosta, místostarosta, jedna radní a další. Kvůli jarním kvůli jarním prázdninám se akce nemohou uskutečnit v termínu 1. března, ale pro změnu se uskuteční dva běhy 8. a 9. března.

ZŠ Hostýnská, Praha

Na této škole, jako jedné z mála (možná jediné v ČR) "slaví" mezinírodní den komunitních škol každoročně. A jako každý rok zorganizovali "snídani ve škole" pro rodiče. Je to takové neformální dopolední setkání, seznámení s aktivitami komunitního centra Kruh, s jejich činností ve škole apod. Podporu jim poskytuje společnost Billa (poskytuje zdarma občerstvení). Pozvání na snídani je kromě rodičů a veřejnosti směřováno i zástupcům Radnice Prahy 10 a dalším organizacím a jednotlivcům v okolí školy

Základní škola Brno, Pavlovská 16

Oslavy mezinárodního dne komunitních škol v Brně - Kohoutovicích nejsou vázány pouze na 1. března, ale v měsíci březnu je už po několik let školou a občanským sdružením Škola jako centrum komunity pořádán Divadelní týden, což je určitě nejrozsáhlejší a nejoblíbenější akce školy. Každý rok v tomto týdnu vystoupí 2 až 4 divadelní soubory ze školy pro publikum, které tvoří současní i bývalí žáci školy, jejich rodiče a široká kohoutovická veřejnost. Žáci představují divadelní a muzikálová představení, která nacvičují s velkým nadšením pod vedením svých učitelů a externích spolupracovníků. S některými z těchto představení se pak zúčastňují vyhlašovaných soutěží amatérských divadelních souborů.

Základní škola Hanspaulka, Praha

Základní škola Hanspaulka uskutečnila besedu "Co by měly děti číst a co číst dětem?", která proběhla v pondělí 1. 3. 2010 ve školní knihovně ZŠ Hanspaulka. Účastníci se dozvěděli o knihách pro děti a jejich autorech, o projektu Celé Česko čte dětem, o tom, proč je čtení důležité a proč by měly děti číst a v neposlední řadě také o tom, co nabízí knihovna dětem i dospělým. V průběhu března se uskuteční ještě jedna beseda pro rodiče o nebezpečích na internetu a kyberšikaně, kde se bude mluvit o ochraně dětí ale i o přínosech internetu.

Základní škola Bohdíkov a Areál Pivoňka

Tyto dvě organizace, které patří k propagátorům komunitních škol na Olomoucku, připravily na škola v Bohdíkově na 1.3. Den otevřených dveří, který potrvá celý týden. Cílem je ukázat možnosti školy jako snadno přístupného centra otevřeného celé komunitě.  Areál Pivoňka se zaměřili na vylepšení webových stránek a informují o tom, že se hlásí ke komunitním školám, kterým chtějí pomáhat. Na jejich webu je také možné najít základní informace o tom, jak pojmu komunitní škola rozmět a jaké možnosti podpory se jim může dostat.