Společné evropské indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni

Když jsem v posledním příspěvku věnovaném vazbám Místní agendy 21 a konceptu komunitní školy, objevila se tam pasáž zmiňující Společné evropské indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni a jejich možnosti pro využití rozvoje konceptu komunitní školy. Několik z těchto indikátorů je totiž navázáno na oblast vzdělávání, resp. vnějším podmínkám, ve kterých žije škola v určité lokalitě.

Ukazatele kvality života byly navrženy Evropskou komisí a již v roce 2004 jich využívalo víc než 150 evropských měst. Sada evropských indikátorů pomáhá městům komplexně hodnotit jejich rozvoj a kvalitu života obyvatel. Příkladem vyhodnocovaných ukazatelů jsou dostupnost a kvalita veřejných služeb, spokojenost občanů, kvalita ovzduší, doprava ve městě, hlučnost a mnohé další.

Je třeba říci, že Agenda 21 je proces, kterým se zabývá samospráva. Nicméně protože právě místní samosprávy jsou nejčastějším zřizovatelem základních škol, měly by výše zmíněné indikátory s vazbou na vzdělávání pro ně představovat priroritní oblast. A že to tak skutečně je si můžeme ukázat na jednom konkrétním příkladu z Hodonína.

V roce 2004 si Město Hodonín nejprve vybralo dva indikátory a to Spokojenost občanů s místním společenstvím (indikátor A1) a Mobilita a místní přeprava cestujících (A3), ke kterým v roce 2006 přibrali ještě indikátor Dostupnost veřejných prostranství (A4) a v roce 2007 indikátor Cesta dětí do a ze školy (B.6). Naplňování těchto indikátorů se provádí pomocí dotazníkového šetření reprezentativního vzorku občanů města. K distribuci dotazníků jsme využili proškolené osoby (studenti, důchodci …), kteří nejen vyplnili s vybranými občany dotazník přímo, ale zároveň prováděli kontrolu vpisovaných údajů. Doporučená frekvence měření indikátorů  je jednou za 2 roky. Na pomoc s implementací souborů indikátorů navázalo město spolupráci s Týmovou iniciativou pro místní udržitelný rozvoj (TIMUR), která městům nabízí pomoc a podporu při zavádění evropských indikátorů udržitelného rozvoje.

Sledování mezinárodního evropského indikátoru ECI B.6.: Cesta dětí do školy a zpět se v Hodoníně uskutečnilo na podzim 2007, kdy proběhlo dotazníkové šetření zaměřené na žáky (případně jejich rodiče) všech základních škol. Cílem dotazníkového šetření bylo především zjistit, jakým způsobem se žáci dopravují do a ze školy (určit počet dětí, které se do školy dopravují udržitelným způsobem – tj. chodí do školy pěšky a nebo jezdí na kole). Dále se otázky v dotazníku zaměřovaly na otázky spojené s bezpečností a s bezpečnou cestou do a ze školy. Samostatným okruhem byly otázky zaměřené na rysy cestování automobilem, jako neudržitelného způsobu dopravy, do a ze školy, včetně důvodů pro volbu tohoto prostředku. Poslední část dotazníku se týkala otázek spojených s využíváním městské hromadné dopravy při cestě do a ze školy (MHD), dostupnosti spojů a pohodlí MHD. Kompletní závěrečnou zprávu (obsahující vyhodnocení, doporučení, dotazník) si můžete přečíst zde.

V listopadu roku 2009 se v rámci Projektu Zdravé město Hodonín uskutečnilo na území města Hodonína dotazníkové další šetření tohoto indikátoru. Výsledky postihují, podobně jako v prvním případě nejčastěji uváděná kritická místa na cestě dětí do a ze školy - chybějící přechody, chodníky a cyklostezky, problematické křižovatky, rušný provoz, chybějící retardéry a chybějící semafory, vždy s konkrétním popisem dané ulice. V rámci zprávy také byly analyzovány hlavní důvody, proč tomu tak je, a jaká zlepšení respondenti nabídli.

Celý tento článek má ukázat příklad konkrétního použití evropských indikátorů udržitelného rozvoje týkajícího se života školy a proto se snad může stát inspirací i pro vaši školu. Je výrazem přesvědčení, že nástroje pro mapování prostředí školy jsou skutečně široké a není to pouze škola, která jich může využívat.

Agenda 21 a koncept komunitní školy

Během konference, vlastně workshopu, nazvaném lakonicky "Občanská participace: Od pasivity k aktivitě pořádáném", konaném v květnu ve Vilniusu, jsem dostal od francouzské účastnice inspiraci a začal se zabývat bližšími vazbami mezi tzv. Agendou 21 a konceptem komunitní školy. Výsledek mě překvapil. Vlastně spíše mě potěšilo, jak mluví podobným jazykem. Pro začátek se podívejme na jejich tři společné aspekty.

Začněme třeba u organizačního zázemí. Je ověřeno, že pro fungování systému MA21 (více o ní se dozvíte např. zde) je potřeba získat schopného koordinátora. Tento koordinátor zajišťuje propojování aktivit, spolupráci, zapojování dalších subjektů, školení cílových skupin a práci na plánech rozvoje za účasti veřejnosti. Pokud není organizační zázemí umístěno přímo ve struktuře místní správy, musí s ní být oficiálně propojeno, protože jinak není možné prosazovat nutná opatření. Lidem obeznámeným s konceptem komunitní školy zní toto velmi povědomě, jen místní správu stačí nahradit školním společenstvím.

Stejně jako koncept komunitní školy, resp. proces budování a posilování komunitního rozměru školy, tak i MA21 je procesem partnerství, v němž by měli aktéři:

při přípravě a realizaci místních aktivit spolupracovat s místními organizacemi a veřejností v co nejvyšší míře,

nepojímat zapojení veřejnosti jako jednorázový akt nebo krátkodobý projekt, ale jako dlouhodobý proces budování důvěry a spolupráce mezi místní správou a místními obyvateli,

stále komunikovat se společenskými skupinami a organizacemi a vytvářet tak místní partnerství (neomezovat spolupráci jen na konkrétní akce),

výstupy společné práce a závěry musí být vždy konsensuální, a proto jsou přijímány na základě souhlasu všech partnerů.

"Partnerství na místní úrovni podporují společné akce pro veřejnost. Důležitým prvkem MA21 je zapojení veřejnosti do dílčích záměrů rozvoje obce, regionu (např. plánování veřejných prostranství)."

A v neposlední řadě je společným rysem kapacita pro získávání zdrojů. Jak koncept komunitní školy, tak i místní Agenda 21 vede ke zvýšení kapacity pro získávání zdrojů. Jednou z podmínek pro získání prostředků, zejména z mezinárodních a zahraničních zdrojů, je uplatňování udržitelného rozvoje v místních podmínkách. Komunitní spolupráce a propojení ekonomických, sociálních a ekologických aspektů rozvoje obce nebo regionu jsou většinou důležitými kritérii pro posuzování projektů. Kromě toho lze v obou přístupech zajistit odborníky pro získávání dalších zdrojů, prosazování projektů (lobbying) a potřebné konzultace.

"Úspěšná spolupráce s místními organizacemi i jednotlivci otevírá další možnosti zdrojů - pokud se lidé cítí být do procesu opravdu zapojeni, jsou ochotni přispět nejenom svými znalostmi a časem, ale také mnohdy finančními a jinými prostředky."

Příště se podíváme na Společné evropské indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni a jejich možnosti pro využití rozvoje konceptu komunitní školy. A zkusíme je srovnat se Standardy kvality komunitní školy.

Přeji Vám příjemné počtení.

Jak si správně číst v komunitě aneb zjišťování a analýza potřeb

K tomu, abychom dokázali dobře nasměrovat své síly a věnovali se skutečně tomu, co je potřebné a užitečné, je třeba umět se rozhlédnout a dobře vyhodnocovat okolí, ve kterém se pohybujeme. Mnohokrát už se stalo, že dobře míněná aktivita nenašla uplatnění či „vyšuměla“ do prázdna jen proto, že nebyla v souladu s potřebami a přáním dané komunity. Fáze zjišťování a analýza potřeb je proto velmi důležitá, pokud chceme, aby naše práce na projektu nebyla zbytečná.

Metody zjišťování potřeb v dané komunitě se v poslední době slibně rozvíjejí a začínají zakořeňovat v povědomí i laické veřejnosti. K nejznámějším metodám patří pravděpodobně metoda SWOT analýzy. V tomto případě jde o analýzu organizace, města či širšího regionu, která se soustřeďuje na popis daného území z hlediska čtyř základních charakteristik. A to přednosti, nedostatky, hrozby a příležitosti.

K dalším možným metodám patří metoda vytváření „mapy problémů“. Do této metody jsou zapojeni především experti a vůdci komunity. Uplatňuje se zvláště ve venkovském prostředí a v malých městech. Pro velká města je vhodnější metoda „expertní revize problémového pole“. Ta je založena na korespondenčním šetření.

V procesu zjišťování a analýzy potřeb často volíme finančně méně náročné metody. Mezi ně patří oslovování obyvatel komunity dopisem s krátkou anketou. U této metody bývá hlavním problémem malá návratnost. Někdy, avšak zřídka, používají telefonické oslovení namátkou vybraných obyvatel. Lze použít i metodu přímého dotazování lidí na ulici či docházení za lidmi do domácností.

 

Důležitou součástí plánování komunitní činnosti je vyhodnocení výsledků sebraných informací. Přitom nezáleží na zvolené metodě, ale je nutné umět dobře popsat a pojmenovat problém. Ten by měl být specifický a konkrétní, vyřešitelný v krátkém časovém horizontu. Problém by měli lidé brát „za svůj“, být schopni se angažovat a zmobilizovat k řešení. Také by se mělo podařit identifikovat klíčovou osobu, která má podstatný vliv na vyřešení problému a která je dostupná.