úterý 22. června 2010

Okruhy problémů v oblasti řízení škol - 1. část

Růstový potenciál škol, který je dán např. zkušenostmi manažerů, dobrou spoluprací mezi učiteli a vedením nebo týmovým přístupem bez postranních úmyslů, může školu vynést poměrně rychle na výsluní. Proč však k tomu dochází jen v některých případech a jinde školy zápasí o přežití? Na základě svých zkušeností z konzultací na mnoha školách se domnívám, že se školy musí zaměřit především na řešení následujících okruhů problémů.

Manažeři školy potřebují získat profesionalitu
Obvykle jsou to dobří učitelé nebo odborníci v jiném oboru, kteří školy často převzali s nadšením, ale znalosti a dovednosti manažerů nebo alespoň základní nezbytné znalosti a dovednosti pro řízení organizace pohybující se na trhu vzdělání dosud nemají. Nemusí být špičkovými manažery, potřebuji ale solidní základní manažerské znalosti a další schopnosti/dovednosti a uplatňovat je v praxi.
Musí si uvědomit svou roli v procesu řízení a chodu školy. Málokdy totiž vede k rozvoji školy autoritativní přístup ředitele, který činí rozhodnutí bez konzultací s ostatními lidmi, kteří zodpovídají za dílčí úkoly. Nelze například připustit stálé zasahování do působnosti a pravomocí těchto lidí. Takovou školu pak nelze řídit.

Finanční řízení a controlling – součást výbavy manažera školy
Nestačí jen vědět, kolik mají na účtu, musí se naučit řídit finance a zvláště důkladně analyzovat náklady. Zvládnutí finančního řízení jim umožní s rozvíjet činnost školy s rozvahou a plánovat možné investice. Zatím často neplánují, řeší problémy a „hasí průšvihy“. Všichni manažeři by měli zvládnout finanční řízení alespoň do té míry, aby rozuměli účetnímu či ekonomovi.

Nestačí pouze vytvářet vzdělávací nabídku , je nutné ji také prodat
Zatím jen nemnozí ředitelé vědí, jaké způsoby „prodej“ a propagace existují a jak jich použít. Nejde jen o marketing a informace, ale také o vytváření sítí od spolupracujících organizací až ke spotřebitelů – žákům, mládeži, veřejnosti. Podmínkou je ovšem fungování systému elektronické komunikace, protože školy nemají prostředky na masivní reklamní kampaň a propagační akce.

Umění plánovat
Bez plánů jednají ředitelé školy od jednoho školního roku ke druhému, poněvadž nemají přehled, jak se rozvíjí trh vzdělávání a jak se mění poptávka po jejich programu a nabídce aktivit. Aby mohli plánovat, musí zvládnout techniky získání přehledu o trendech a příležitostech. Musí využívat internet, zpracování informací a marketing. Pokud jsou odkázáni na to, co jim kdo řekne a s jakou inovativní myšlenkou či projektem se setkají, jsou obětí náhod.

Tento text je upravenou verzí mého staršího textu, u něhož mě zaujala stálá aktuálnost. Proto jej zde chci publikovat na pokračování.

sobota 19. června 2010

Společné evropské indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni

Když jsem v posledním příspěvku věnovaném vazbám Místní agendy 21 a konceptu komunitní školy, objevila se tam pasáž zmiňující Společné evropské indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni a jejich možnosti pro využití rozvoje konceptu komunitní školy. Několik z těchto indikátorů je totiž navázáno na oblast vzdělávání, resp. vnějším podmínkám, ve kterých žije škola v určité lokalitě.

Ukazatele kvality života byly navrženy Evropskou komisí a již v roce 2004 jich využívalo víc než 150 evropských měst. Sada evropských indikátorů pomáhá městům komplexně hodnotit jejich rozvoj a kvalitu života obyvatel. Příkladem vyhodnocovaných ukazatelů jsou dostupnost a kvalita veřejných služeb, spokojenost občanů, kvalita ovzduší, doprava ve městě, hlučnost a mnohé další.

Je třeba říci, že Agenda 21 je proces, kterým se zabývá samospráva. Nicméně protože právě místní samosprávy jsou nejčastějším zřizovatelem základních škol, měly by výše zmíněné indikátory s vazbou na vzdělávání pro ně představovat priroritní oblast. A že to tak skutečně je si můžeme ukázat na jednom konkrétním příkladu z Hodonína.

V roce 2004 si Město Hodonín nejprve vybralo dva indikátory a to Spokojenost občanů s místním společenstvím (indikátor A1) a Mobilita a místní přeprava cestujících (A3), ke kterým v roce 2006 přibrali ještě indikátor Dostupnost veřejných prostranství (A4) a v roce 2007 indikátor Cesta dětí do a ze školy (B.6). Naplňování těchto indikátorů se provádí pomocí dotazníkového šetření reprezentativního vzorku občanů města. K distribuci dotazníků jsme využili proškolené osoby (studenti, důchodci …), kteří nejen vyplnili s vybranými občany dotazník přímo, ale zároveň prováděli kontrolu vpisovaných údajů. Doporučená frekvence měření indikátorů  je jednou za 2 roky. Na pomoc s implementací souborů indikátorů navázalo město spolupráci s Týmovou iniciativou pro místní udržitelný rozvoj (TIMUR), která městům nabízí pomoc a podporu při zavádění evropských indikátorů udržitelného rozvoje.

Sledování mezinárodního evropského indikátoru ECI B.6.: Cesta dětí do školy a zpět se v Hodoníně uskutečnilo na podzim 2007, kdy proběhlo dotazníkové šetření zaměřené na žáky (případně jejich rodiče) všech základních škol. Cílem dotazníkového šetření bylo především zjistit, jakým způsobem se žáci dopravují do a ze školy (určit počet dětí, které se do školy dopravují udržitelným způsobem – tj. chodí do školy pěšky a nebo jezdí na kole). Dále se otázky v dotazníku zaměřovaly na otázky spojené s bezpečností a s bezpečnou cestou do a ze školy. Samostatným okruhem byly otázky zaměřené na rysy cestování automobilem, jako neudržitelného způsobu dopravy, do a ze školy, včetně důvodů pro volbu tohoto prostředku. Poslední část dotazníku se týkala otázek spojených s využíváním městské hromadné dopravy při cestě do a ze školy (MHD), dostupnosti spojů a pohodlí MHD. Kompletní závěrečnou zprávu (obsahující vyhodnocení, doporučení, dotazník) si můžete přečíst zde.

V listopadu roku 2009 se v rámci Projektu Zdravé město Hodonín uskutečnilo na území města Hodonína dotazníkové další šetření tohoto indikátoru. Výsledky postihují, podobně jako v prvním případě nejčastěji uváděná kritická místa na cestě dětí do a ze školy - chybějící přechody, chodníky a cyklostezky, problematické křižovatky, rušný provoz, chybějící retardéry a chybějící semafory, vždy s konkrétním popisem dané ulice. V rámci zprávy také byly analyzovány hlavní důvody, proč tomu tak je, a jaká zlepšení respondenti nabídli.

Celý tento článek má ukázat příklad konkrétního použití evropských indikátorů udržitelného rozvoje týkajícího se života školy a proto se snad může stát inspirací i pro vaši školu. Je výrazem přesvědčení, že nástroje pro mapování prostředí školy jsou skutečně široké a není to pouze škola, která jich může využívat.

Nová publikace - role veřejnosti v hodnocení kvality života ve městech

V edici Zrcadlo místní udržitelnosti, kterou vydává Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj (TIMUR), vychází příručka Hodnocení kvality života ve městech se zapojením veřejnosti (zde ke stažení v pdf) určená zástupcům měst, neziskovým organizacím, ale i školám a aktivním lidem podílejícím se na rozvoji místa své komunity. Nově do hodnocení zapojuje obyvatele města, kteří se prostřednictvím ankety a dotazníkového šetření vyjadřují k rozvoji města a sami vybírají kritéria, podle kterých má být jejich město hodnoceno. V metodice najdete mimo jiné specifické sady indikátorů dvou pilotních měst, Jablonce nad Nisou a Semil, a sady využívané v Norsku (TERM, UITP).

Tvorba metodické příručky byla podpořena grantem Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Tištěnou verzi publikace je možné na vyžádání zaslat.

středa 2. června 2010

Diskusní fórum Jak zapojit partnery do života školy?

Máte zajímavé náměty na to, jak posílit roli školy v komunitě, zkvalitnit spolupráci s partnery, zapojit rodiče do života školy? Pak byste se mohli zapojit do diskusního fóra Jak zapojit partnery do života školy?, které bylo zřízeno na portále RVP. Autorkou tohoto fóra je Mgr. Iva Nesvadbová z Praktické a Speciální školy Králíky, jedné z 10 škol, které v ČR pilotují oveření Standardů kvality komunitní školy. A protože tady diskusní fórum nemáme, budu rád, když do tamní diskuse budeme pravidelně přispívat a setkávat se svými náměty a postřehy.