Project Active citizens pro střední školy

V České republice existuje v současnosti několik projektů, které jsou svým obsahem těsně provázány s konceptem komunitní školy. Jedním z nejzajímavějších je projekt Active citizens, který od roku 2012 realizuje společnost Člověk v tísni, o.p.s ve spolupráci s Britskou radou. Cílem tříletého projektu je vzdělávání učitelů a studentů, rozvoj škol jako center komunitního života a tvorba nové metodiky. Dílčím cílem je zapojit studenty středních škol do dění ve svém okolí a pomoci jim vytvářet tzv. komunitní projekty, které jsou mimo jiné provázány s výukou. Právě vyšel nový projektový zpravodaj, ve kterém se můžete dočíst a aktuálním dění v projektu, poznat příklady dobré praxe ze zapojených škol a také si přečíst  rozhovor s koordinátorkou projektu Martinou Novotnou o její několikaměsíční stáží v Národní koalici pro komunitní školy v USA. Přeji Vám příjemné čtení.

Mezinárodní seminář Jak budovat a posilovat roli školy v obci - 26.11.2012, Brno

Poslední týden v listopadu se v Areálu Vaňkovka v Brně konal mezinárodní seminář Jak budovat a posilovat roli školy v obci.  Cílem semináře s mezinárodní účastí bylo seznámit účastníky s myšlenkami konceptu školy jako otevřeného centra obce a komunity a jeho využitím pro posílení role školy v obci a pro smysluplné a efektivní zapojení rodičů a veřejnosti do života školy. Na konkrétních příkladech a zkušenostech škol bylo představeno, jak může být tento koncept naplňován v prostředí českých i zahraničních škol. Jednalo se o akci připravenou ve spolupráci The International centre for excelence of community schools - ICECS, Coventry (UK), ZŠ a MŠ Brno, Jihomoravské nám. 2 a Sdružení konzultantů rozvoje organizací, Brno.

Mezi lektory jsme mohli najít světově uznávané experty i domácí praktiky a odborníky na problematiku změny role školy v komunitě, spolupráci s rodiči, proměnu obsahu a funkce školy a propojení obsahu vzdělávání s reálným životem. 

Mezi hlavními řečníky jako první vystoupila Chris Jones, výkonná ředitelka výše zmíněné organizace ICECS. Společně s ní jsme přivítali ještě dva významné mezinárodní hosty, kteří patří mezi skutečnou špičku v oblasti hnutí komunitních škol. Z Kanady přijel Csaba Lorinczi, který patří mezi zakladatele hnutí komunitních škol ve Střední Evropě a v současnosti působí jako konzultant pro Nadaci Ch. S. Motta z USA. Posledním zahraničním vystupujícím byla Edina Malkič, ředitelka Mezinárodní iniciativy otevřených škol z Bosny. 

Chris Jones, Csaba Lorinczi, tlumocnik. Edina Malkic (zleva)

Ve svých příspěvcích hovořili o trendech a vývoji myšlenky komunitní školy v různých zemích po roce 1989, včetně srovnání aktuální situace v ČR a v zahraničí. Kvalitní bylo ovšem také české zastoupení, když mezi prezentujícími vystoupil Vít Beran, dlouholetý předseda PAU a také úspěšný ředitel několika pražských základních škol, který přednesl velmi fundovaný a inspirativní referát o možnostech a výhodách spolupráce školy a rodičů, včetně jeho adekvátního nastavení na základě případové studie ZŠ Kunratice v Praze, jejímž je aktuálně ředitelem. Na něho navázal jmenovec Jiří Beran, ředitel jihomoravské ZŠ a MŠ Višňové, který účastníkům představil koncept školy jako vzdělávacího, kulturního a společenského centra. 

Jiří Beran, ZŠ a MŠ Višňové

Vít Beran, ZŠ Kunratice, Praha

Marek Lauermann, Sdružení konzultantů rozvoje organizací
a ZŠ a MŠ Brno, Jihomoravské nám. 2

ZŠ a MŠ Brno, Jihomoravské nám. 2 měla mezi vystupujícími dva zástupce. Nejprve paní ředitelka Olga Bauerová představila propojení vzdělávacího programu a dobrovolnických aktivit dětí  s cílem podpory vzdělávání dvou indických dětí.  Na ní navázal Marek Lauermann  s příspěvkem o historii a vývoji myšlenky tohoto konceptu ČR. Lesk celé akci dodávali také hosté v publiku – zúčastnilo se několik vědecko-výzkumných  pracovníků z řady institucí akademické sféry (Univerzita Karlova, Technická Univerzita Liberec, Masarykova Univerzita v Brně, Západomoravská vysoká škola Třebíč), ale i významných neziskových organizací a dalších subjektů, ze kterých můžeme uvézt Martu Brichovou z Britské rady, Janu Novotnou ze společnosti Člověk v tísni či Eriku Galanskou z Nadácie děti Slovenska.

Účastníci (Marta Brichová, Britská rada, uprostřed)

Témata příspěvků:

Komunitní a otevřené školy - Budování a zachování podpory/Politická vůle na různých úrovních a v různých souvislostech  - Chris Jones, výkonná ředitelka ICECS - The International centre for excelence of community schools (UK)

Koncept otevřené a komunitní školy v Evropě a ve světě od roku 1989
- Csaba Lorinczi, konzultant Ch.S. Mott Foundation, spoluzakladatel hnutí komunitních škol ve Střední Evropě (Kanada)

Jak chápeme otevřenou školu v mezinárodní perspektivě? - Edina Malkic, ředitelka MIOS, organizace na podporu inkluzivního vzdělávání (Bosna)

Vývoj a vnímání myšlenky komunitní a otevřené školy v českém vzdělávacím systému  - Mgr. Marek Lauermann, národní koordinátor mezinárodního projektu Ověření standardů kvality komunitní školy (ČR)

Jak dosáhnout smysluplného a efektivního zapojení rodičů do života školy - pilíře a hlavní opory této spolupráce, výhody pro školu a pro rodiče

- Ing. Vít Beran, ředitel, ZŠ Kunratice, Praha, Kateřina Círová, DiS., předsedkyně sdružení rodičů Patron při ZŠ Kunratice, Praha

Role školy jako společenského, kulturního a vzdělávacího centra obce –  kde můžete zažít, jak provázat školu s děním v obci, jak zapojit veřejnost do kurzů pro dospělé - Mgr. Jiří Beran, ředitel, ZŠ a MŠ Višňové

Místně zakotvené učení - propojení environmentálních projektů školy s řešením aktuálních problémů obyvatel obce  - Mgr. Iva Nesvadbová, Speciální škola Králíky

Dobrovolnické aktivity jako součást vzdělávání žáků - Mgr. Olga Bauerová, ZŠ a MŠ Brno, Jihomoravské nám. 2

Všichni zúčastnění ocenili zejména skutečnost, že po dlouhých letech se opět objevila snaha navázat partnerství s o dalšími subjekty, které v různé míře podporují koncept komunitní školy.  Proto bychom za podpory ostatních rádi realizovali podobné aktivity i v budoucnu. 

Národní fórum Koalice pro komunitní školy 2012

Americká Koalice pro komunitní školy uspořádala společně s mnoha svými partnery doposud vůbec největší Národní fórum. Více než 1400 účastníků zavítalo ve dnech 9. až 12. května 2012 do San Francisca, aby představili své strategie, naučili se něco od ostatních a sdíleli společnou vizi komunitních škol.

Tématem této národní konference bylo Zvyšování úrovně partnerství školy a komunity: Strategie komunitní školy, která vycházela z nového, stejně nazvaného metodického průvodce. Ten na základě ověřěných prací a řady výzkumů popisuje co, proč a jak rozvíjet v rámci šíření systému rozvoje komunitních škol.

Energie a entuziasmus učit se a budovat komunitní školy byla přímo hmatatelná. Kromě více než 100 skvělých workshopů vedených praktiky a vůdčími osobnostmi školního vzdělávání, si mohli účastníci vyslechnout poutavé prezentace předních odborníků na rannou péči a rovné příležitosti, místních i federálních politiků a superintendantů (pozn. úředníků v roli školních dohlížitelů).

Během závěrečného setkání hovořila viceprezidentka Americké federace učitelů (AFT) Francine Lawrence o důležitosti komunitních škol pro vytváření nezbytných podmínek pro učitele a pro studenty. Ve svém pravidelném komentáři v New York Times a v Huffington Post myšlenku komnitních škol zaníceně a zasvěceně propagovala prezidentka AFT Randi Weingartenová.

Další Národní fórum Koalice pro komunitní školy se uskuteční v roce 2014. Prezentace, fotografie a další dokumenty z letošního ročníku si můžete zdarma prohlédnout a stáhnout na adrese http://www.communityschools.org//2012nationalforum.aspx.



In memoriam - Joy Dryfoosová - zakladatelka Koalice komunitních škol v USA

Minulý týden zemřela Joy Dryfoosová, která patřila k zakladatelům a vůdčím osobnostem Koalice komunitních škol. Jako málokdo jiný zasloužila se o oživení hnutí komunitních škol ve Spojených státech a ve světě.
Byla spisovatelkou, lektorkou, politickou analytičkou. Především však byla nezávislou výzkumnicí, která se snažila veřejnosti pomoci v pochopení situace mladých lidí, kteří žijí s určitým handicapem, většinou sociálně, ale nejen takto podmíněným. Nespokojovala se s pouhým vědeckým zkoumáním těchto témat, ale snažila se lidi přimět k činům, které mohou reálně změnit a zkvalitnit život mladých lidí ohrožených sociálním vyloučením.
Joy Dryfoosová získala titul B.A. v oblasti Sociologie na Antioch College v roce 1951 a titul M.A. získala v oboru Urbanistické sociologie na Sarah Lawrence College v roce1966. V roce 1968 získala zaměstnání v Americké federaci pro plánované rodičovství a v letech 1969 – 1981 byla ředitelkou výzkumu a plánování v Alan Guttmacher Institute.
Martin Blank, prezident Institutu pro leadership ve vzdělávání a ředitel Koalice komunitních škol si vzpomíná na první setkání s Joy takto:“ Potkal jsem ji před 20 lety v rámci rozvoje projektu „Together we can Guide“. Zúčastnila se naší poslední studijního panelové diskuse a kladla důraz na jednoduchost a jasnost v našem úsilí popsat jak musí vzdělávání a sociální služby vzájemně kooperovat. Chtěla dosáhnout toho, aby zúčastnění lidé měli jasnou představu o tom, co je třeba udělat.“

O to usilovala Joy také ve své první knize věnované komunitním školám, nazvané Full-Service Schools: A Revolution in Health and Social Services for Children, Youth, and Families, pomáhající lidem nahlédnout potenciál změn, které by mohly proběhnou na školách a v systému sociálních služeb tak, aby pomohly všem dětem.
A ve své knize Inside Full Service Community School, napsané v roce 2002 ve spolupráci se Sue Maguireovou, ředitelkou základní školy, udělala další krok, když využila zkušenosti Sue a vytvořila „cestovní mapu“ toho, jak je možné postupovat.
Poté se stala zakládající partnerkou Koalice komunitních škol. V této síti spojujících organizace se zaměřením na rozvoj komunitních škol působila od počátku jako samostatná osoba, sjednocující partner, který po mnoho let naplňoval svou roli tím, že organizovala, rozvíjela a sjednocovala vizi celé Koalice a také ji neustále podněcovala k aktivitě na poli rozvoje hnutí komunitních škol.

Její expertní posudky a analýzy byly vyhledávány nadacemi, školami, univerzitami a samozřejmě Koalicí komunitních škol. Byla propagátorkou myšlenky "školy kompletních služeb" (full service school), které Carnegie Corporation ve své výroční zprávě za rok 1999 definovala jako školy „nabízející soubor vzdělávacích, sociálních a relaxačních služeb studentům celý den, o víkendech a během letních prázdnin“. Zpráva také vyzdvihuje práci Joy Dryfoosové, když říká, že „přispěla rozvoji národního zájmu“ o dění na školách.
A byla to právě Joy, která přivedla odboráře z Americké federace učitelů jako partnera do Koalice komunitních škol, přičemž dnes tato organizace představuje jeden z nejdůležitějších zdrojů v hnutí komunitních škol.

V ČR bohužel Joy Dryfoosová osobně nevystupovala, nicméně na mezinárodní konferenci o komunitních školách, uspořádané v roce 2007 Novou školou, o.p.s. v Unhošti jsme mohli slyšet její blízkou spolupracovnici Jane Quinnovou z The Childern´s Aid Society, která ve svém příspěvku zmínila přínos Joy pro shrnutí a zhodnocení výsledků komunitního vzdělávání, skrze vytvoření obecné analýzy všech výzkumných studií ke komunitnímu vzdělávání v USA. Společně napsaly knihy Komunitní školy v akci: Poučení z deseti let praxe a Komunitní školy – Strategie pro propojení rozvoje mládeže s reformou školství.

Jak opět dodává Martin Blank: „ Každý z nás, spojený s myšlenkou komunitní školy, cítí ztrátu Joy Dryfoosové. V našem oboru bude navždy velikánem a já vždycky uslyším její hlas, jak se mě ptá…..Jak to jde? Nemohli bychom udělat víc?“

Více o Joy Dryfoosové a jejím díle se můžete dočíst zde, na internetovém magazínu Carnegie Corporation, který pravidelně zvěřejňuje biografické portréty nejvýznamějších spolupracovníků. Existuje také audio záznam z rozhovoru, ve kterém Joy hovoří o komunitních školách.

Knihy Joy Dryfoosové:

Teenage Pregnancy: The Problem That Hasn't Gone Away (1981); Adolescents at Risk (1990); Full Service Schools (1994); Safe Passage: Making It Through Adolescence In a Risky Society (1998), Inside Full Service Community School (2002), Community Schools in Action: Lessons from a Decade of Practice (2005), Community Schools: A Strategy for Integrating Youth Development and School Reform (2005).

Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012

Stejně jako byl rok 2011 rokem zaměřeným na dobrovolnictví, tak rok 2012 byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Vyzývá k zamyšlení nad skutečností, že obyvatelé Evropy se nyní dožívají vyššího věku a zůstávají díky dobrému zdravotnímu stavu déle aktivní.

Aktivní stárnutí pomůže generaci „baby boomers“ (narozeným v období zvýšené porodnosti po druhé světové válce) a těm, kteří se v nadcházejících letech pomalu začnou mezi seniory řadit:

• zůstat déle v zaměstnání a podělit se o cenné zkušenosti
• aktivně se podílet na chodu společnosti
• žít déle ve zdraví a spokojenosti

Ve společnosti, kde se podíl seniorů rapidně zvyšuje, hraje velmi důležitou úlohu mezigenerační solidarita.

Její prosazování představuje výzvu pro politiky i ostatní zúčastněné strany, kteří musí vytvářet příznivé prostředí pro aktivní stárnutí jako takové a umožnit seniorům nezávislost. Touto cestou je třeba se ubírat v oblasti zaměstnanosti, zdravotní péče, sociálních služeb, při vzdělávání dospělých, dobrovolnictví, v bytové politice, v oblasti informačních technologií i v dopravě.

Tento Evropský rok má na problematiku upozornit a pomoci najít vhodná řešení. Především má pak inspirovat tvůrce politik i ostatní k vytýčení jasných cílů, které budou postupně plnit. O tématu roku 2012 nestačí pouze debatovat – je třeba vytvářet reálné výsledky.

Každá zúčastněná země (tj. 27 členských států EU, Island, Lichtenštejnsko a Norsko) jmenuje svého národního koordinátora, který bude odpovídat za organizaci činnosti v příslušné zemi, podílet se na propagaci místních a regionálních aktivit a usilovat o to, aby se do aktivit souvisejících s Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity zapojily všechny zainteresované strany. Zároveň předloží Evropské komisi pracovní program, v němž budou nastíněny činnosti, které daná země v roce 2012 v rámci Evropského roku plánuje.

Za Českou republikuje je tímto koordinátorem Ministerstvo práce a sociálních věci, konkrétně Odbor pro sociální služby a sociální začlenění, Oddělení pro politiku sociálního začleňování. Konkrétní plán aktivit nazvaný "Návrh aktivit k zajištění realizace Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity (2012) v České republice" naleznete  zde. V jeho rámci bude realizován individuální projekt v oblasti podpory 3.3 Integrace sociálně vyloučených skupin na trhu práce, bude spuštěn dotační program Podpora veřejně účelných aktivit seniorských a proseniorských organizací s celostátní působností a řada dalších akcí.

Výraznou měrou se do aktivit v rámci Evropského roku aktivního stárnutí zapojí také samospráva, která naváže na již započeté iniciativy. Například v Brně byla již v roce 2011 zahájena realizace „Plánu aktivního stárnutí ve městě Brně“. Další konkrétní již probíhající iniciativou je i projekt „Aktivní stárnutí jako odpověď na nadcházející sociální krizi v České republice a v Evropě“, který realizuje Evropská rozvojová agentura v partnerství s hl. m. Prahou.

Není pochyb o tom, že výraznou úlohu by v rámci proseniorských aktivit, zejména směrem k posilování mezigenerační solidarity, mohly (a měly) sehrát školy. Konkrétní příklady dobré praxe se jistě najdou. Tak o nich zase někdy příště. Anebo využijte možnost komentářů a podělte se o své zkušenosti již teď.

Komunitní školy - venkovské a městské aneb o společných rysech a nikoli rozdílech

Již několik let jsem více méně aktivním aktérem na poli šíření a rozvoje myšlenek komunitních škol v ČR. Dá se s trochou nadsázky říci, že jsem poměrně dobře informován o tom, co se na tomto poli "šustne". A také čím déle se myšlence komunitních škol věnuji, tím méně je mi jasné, proč je zde skupina lidí, kteří neustále vytvářejí umělé bariéry mezi školami otevřenými komunitě tím, že neustále mluví o venkovských a městských školách jako něčem, co nemá mnoho společného. Je mi to velmi líto, protože tento přístup je velmi nešťastný a zejména plný zkreslení a dezinterpretací.
Pro mě jsou komunitní školy, bez vazby na to, kde se nacházejí, charakterizovány těmito rysy:
- rodiče jako partneři
- partnerství pro zajištění služeb
- dobrovolnictví - uvnitř školy i směrem ven
- jsou otevřené a pluralistické
- inkluzivní přístup jak k dětem ve třídách, k náboženství, etnicitě a sexuální orientaci
- důvěra ve všechny děti, včetně těch s handicapy, aby mohly uplatnit své právo přístupu ke kvalitnímu vzdělání

Ne každý musí s výše uvedenými charakteristikami souhlasit (i když jsou výsledkem práce ICECS - Mezinárodního centra excelence komunitních škol), ale jistě jen málokdo by tvrdil, že jejich naplnění je vázáno, zda je škola na venkově anebo ve městě. Ty charakteristiky jsou univerzálně platné a vztahují se na školu (a v ní působící žáky, rodiče, učitele ad.), které akcentuje nezbytnost otevřít se komunitě  k obousměrnému dialogu.

Tím více mě zaráží některé povzdechy lidí z Národní sítě venkovských komunitních škol, které jakoby podléhaly velmi defétistickému pocitu, že jsou někým ostrakizovány anebo zesměšňovány. Jednak nevím, kým by toto zesměšňování bylo uskutečňováno a podněcováno, ale jednoznačně z prohlášení některých osob působících v síti tento pocit vyplývá.

Dovoluji si ocitovat z blogu (pro celé znění stačí kliknout na hypertext) jedné z koordinátorek celoživotního vzdělávání při občanském sdružení nazvaném Komunitní škola:

"Už od začátku se celé naše společenství rozpadlo na minimálně dvě skupiny - na lidi, pohybující se ve venkovské komunitě a lidi z města a městských "komunitních škol". Jestliže jsme si ze začátku mysleli, že to půjde hladce a práce pro nás bude zábavou, jak se nezřídka stávalo na školeních koordinátorů, tak to opravdu tak nebylo... První problém začal už při skládání definice "Co je to komunitní škola?", nad kterou jsme strávili 3 hodiny a z toho jsme se asi tak 2 hodiny a 55 minut dohadovali. Na tom by nebylo nic špatného, ale chvílemi jsem měla (vlastně nejen já) pocit, že jsme tam my chudáci z vesnice vlastně za fackovací panáky lidem z města. Aby nám mohli ukázat, jak ubohé jsou ty naše "komunitní školy, nebo jak to mu vlastně říkáme"... Docela mě mrzí, že naše práce není brána vážně ani lidmi z oboru, jak si jí tedy potom můžou vážit ostatní? Když jsme se snažili hájit, nebo dokonce říct svůj názor, hned nám na hlavu létaly poučky, cizí slova a věty typu: "Kdo tohle neví, nemá tady co dělat." Proč jsme se tam tedy sešli? Abychom si srazili sebevědomí venkovských komunitních škol, tak slibně se doposud rozvíjejících, na minimum???


Došla jsem k názoru, že když to šlo doposud bez peněz MŠMT, půjde to bez nich i dál, jen musí být chuť a pár lidí, kteří se nenechají odradit inteligentně vyhlížejícími lidmi, kteří nemají v sobě kousek soudnosti a domnívají se, že věk a postavení je v životě všechno!

Proto vyzývám všechny: "Nestyďme se za to, že jsme z vesnice, v mnohých ohledech jsme stokrát lepší než oni, buďme na to hrdí!" A když se jen trošku zasnažíme, můžeme těm panákům z města za pár měsíců mávat z neskutečně rychle rozjetého vlaku našich skvělých komunitních škol!!!"

Protože jsem na tom setkání byl přítomen a vím, jak setkání probíhalo, ten tón výše zmíněného článku mě velmi překvapil (my x oni, panáci z města, inteligenti bez kosuka soudnosti - pánové Bartůšek, Klíč a Vik ať mi laskavě prominou, že jsem využil jejich výstup pro ilustraci oněch panáků z města :-)). Celé jednání bylo jistě trochu ovlivněno nepříliš zdařilým a profesionálním facilitováním (ze strany jednoho facilitátora se spíše jednalo o facipulaci - tedy o snahu o zneužití facilitace k manipulaci), nicméně již tehdy jsem cítil, že některé venkovské školy se chtějí vědomě vymezovat vůči ostatním komunitním školám, většinou těm, které stojí mimo Národní síť venkovských komunitních škol. A přitom tato organizace není reprezentantem ani mluvčím všech komuntních škol.
 
Dochází pak k situacím, kdy se můžeme dočíst v prezentaci NSVKŠ následující rozdělení, pro něž nenacházíme oporu v žádné studii, natož pak v praxi komunitních škol. Stojí zde v rozporu tzv. městský a venkovský pohled:
 
Městský“ pohled


komunitní prvky v práci ZŠ, zatažení dospělých do aktivit ZŠ

začlenění KŠ do vzdělávacího programu školy

„Venkovský“ pohled

aktivity primárně pro veřejnost, s dopadem na celou komunitu, i ZŠ

venkovská komunitní škola

vazba na rozvoj venkova
 
Toto rozdělení je pro mě nepochopitelné. Znám řadu venkovských škol, které rozvíjejí svou komunitní dimenze právě tím, že začleňují koncept komunitní školy do vzdělávacího programu školy (mezinárodně uznávaným příkladem dobré praxe je v tomto ohledu ZŠ Višňové v Jihomoravském kraji), stejně jako nemálo městských komunitních škol rozvíjí primárně aktivity pro veřejnost s dopadem na celou komunitu (v Brně, Praze, Blansku, Dubí, aj.). Je vidět, že na velikosti opravdu nezáleží. Tím méně jsou pro mě pochopitelné motivace lidí, kteří se těchto zkresleujícíh tvrzení dopouštějí. Činí tak z nevědomosti či záměrně? Co si o tom myslíte vy? Názor vás, čtenářů, mě osobně i profesně opravdu velmi zajímá. Využijte prosím možnost komentářů.

Když ministr říká .....

"Existuje soubor nejzákladnějších věcí, které potřebujeme splnit, ...... sociální a emocionální potřeby studentů ... čím více otevřeme naše školní budovy komunitě, tím více budeme spolupracovat, a to nejen s našimi dětmi, ale rodinami, tím více vytvoříme prostředí, kde děti mohou v maximální možné míře dosáhnout svého vzdělávacího potenciálu." Arne Duncan, ministr školství USA

Výsledky napříč Spojenými státy ukazují, že pokud se školy staly centry komunity, zvyšuje se výkona  prospěch studnetů. Například, ještě jako nejvyšší představitel chicagských  veřejných škol, kladl ministr (státní tajemník - pozn. aut.) Duncan  v Iniciativě tamních komunitních škol důraz na to, aby pracovaly na stálém zmenšování rozdílu ve výkonnech žáků. Po 5 let narostl počet studentů komunitních škol, kteří splnili anebo překročili státní standardy v matematice o více než 23% výše oproti ostatním srovnatelným veřejným školám, a ve čtení dokonce o více než 66%.

Zákonná norma zvaná "Diploma act" vychází z výše uvedených a dalších úspěšných modelů, aby podpořila a umožnila společné sdílení přístupu ke vzdělání skrze integrování služeb, zapojování rodin a veřejnosti. V konečném důsledku to přinese společnou zodpovědnost za realizované změny a zlepšení výsledků dětí a mladých lidí.

Více o Diploma act najdete zde.