Komunitní školy - venkovské a městské aneb o společných rysech a nikoli rozdílech

Již několik let jsem více méně aktivním aktérem na poli šíření a rozvoje myšlenek komunitních škol v ČR. Dá se s trochou nadsázky říci, že jsem poměrně dobře informován o tom, co se na tomto poli "šustne". A také čím déle se myšlence komunitních škol věnuji, tím méně je mi jasné, proč je zde skupina lidí, kteří neustále vytvářejí umělé bariéry mezi školami otevřenými komunitě tím, že neustále mluví o venkovských a městských školách jako něčem, co nemá mnoho společného. Je mi to velmi líto, protože tento přístup je velmi nešťastný a zejména plný zkreslení a dezinterpretací.
Pro mě jsou komunitní školy, bez vazby na to, kde se nacházejí, charakterizovány těmito rysy:
- rodiče jako partneři
- partnerství pro zajištění služeb
- dobrovolnictví - uvnitř školy i směrem ven
- jsou otevřené a pluralistické
- inkluzivní přístup jak k dětem ve třídách, k náboženství, etnicitě a sexuální orientaci
- důvěra ve všechny děti, včetně těch s handicapy, aby mohly uplatnit své právo přístupu ke kvalitnímu vzdělání

Ne každý musí s výše uvedenými charakteristikami souhlasit (i když jsou výsledkem práce ICECS - Mezinárodního centra excelence komunitních škol), ale jistě jen málokdo by tvrdil, že jejich naplnění je vázáno, zda je škola na venkově anebo ve městě. Ty charakteristiky jsou univerzálně platné a vztahují se na školu (a v ní působící žáky, rodiče, učitele ad.), které akcentuje nezbytnost otevřít se komunitě  k obousměrnému dialogu.

Tím více mě zaráží některé povzdechy lidí z Národní sítě venkovských komunitních škol, které jakoby podléhaly velmi defétistickému pocitu, že jsou někým ostrakizovány anebo zesměšňovány. Jednak nevím, kým by toto zesměšňování bylo uskutečňováno a podněcováno, ale jednoznačně z prohlášení některých osob působících v síti tento pocit vyplývá.

Dovoluji si ocitovat z blogu (pro celé znění stačí kliknout na hypertext) jedné z koordinátorek celoživotního vzdělávání při občanském sdružení nazvaném Komunitní škola:

"Už od začátku se celé naše společenství rozpadlo na minimálně dvě skupiny - na lidi, pohybující se ve venkovské komunitě a lidi z města a městských "komunitních škol". Jestliže jsme si ze začátku mysleli, že to půjde hladce a práce pro nás bude zábavou, jak se nezřídka stávalo na školeních koordinátorů, tak to opravdu tak nebylo... První problém začal už při skládání definice "Co je to komunitní škola?", nad kterou jsme strávili 3 hodiny a z toho jsme se asi tak 2 hodiny a 55 minut dohadovali. Na tom by nebylo nic špatného, ale chvílemi jsem měla (vlastně nejen já) pocit, že jsme tam my chudáci z vesnice vlastně za fackovací panáky lidem z města. Aby nám mohli ukázat, jak ubohé jsou ty naše "komunitní školy, nebo jak to mu vlastně říkáme"... Docela mě mrzí, že naše práce není brána vážně ani lidmi z oboru, jak si jí tedy potom můžou vážit ostatní? Když jsme se snažili hájit, nebo dokonce říct svůj názor, hned nám na hlavu létaly poučky, cizí slova a věty typu: "Kdo tohle neví, nemá tady co dělat." Proč jsme se tam tedy sešli? Abychom si srazili sebevědomí venkovských komunitních škol, tak slibně se doposud rozvíjejících, na minimum???


Došla jsem k názoru, že když to šlo doposud bez peněz MŠMT, půjde to bez nich i dál, jen musí být chuť a pár lidí, kteří se nenechají odradit inteligentně vyhlížejícími lidmi, kteří nemají v sobě kousek soudnosti a domnívají se, že věk a postavení je v životě všechno!

Proto vyzývám všechny: "Nestyďme se za to, že jsme z vesnice, v mnohých ohledech jsme stokrát lepší než oni, buďme na to hrdí!" A když se jen trošku zasnažíme, můžeme těm panákům z města za pár měsíců mávat z neskutečně rychle rozjetého vlaku našich skvělých komunitních škol!!!"

Protože jsem na tom setkání byl přítomen a vím, jak setkání probíhalo, ten tón výše zmíněného článku mě velmi překvapil (my x oni, panáci z města, inteligenti bez kosuka soudnosti - pánové Bartůšek, Klíč a Vik ať mi laskavě prominou, že jsem využil jejich výstup pro ilustraci oněch panáků z města :-)). Celé jednání bylo jistě trochu ovlivněno nepříliš zdařilým a profesionálním facilitováním (ze strany jednoho facilitátora se spíše jednalo o facipulaci - tedy o snahu o zneužití facilitace k manipulaci), nicméně již tehdy jsem cítil, že některé venkovské školy se chtějí vědomě vymezovat vůči ostatním komunitním školám, většinou těm, které stojí mimo Národní síť venkovských komunitních škol. A přitom tato organizace není reprezentantem ani mluvčím všech komuntních škol.
 
Dochází pak k situacím, kdy se můžeme dočíst v prezentaci NSVKŠ následující rozdělení, pro něž nenacházíme oporu v žádné studii, natož pak v praxi komunitních škol. Stojí zde v rozporu tzv. městský a venkovský pohled:
 
Městský“ pohled


komunitní prvky v práci ZŠ, zatažení dospělých do aktivit ZŠ

začlenění KŠ do vzdělávacího programu školy

„Venkovský“ pohled

aktivity primárně pro veřejnost, s dopadem na celou komunitu, i ZŠ

venkovská komunitní škola

vazba na rozvoj venkova
 
Toto rozdělení je pro mě nepochopitelné. Znám řadu venkovských škol, které rozvíjejí svou komunitní dimenze právě tím, že začleňují koncept komunitní školy do vzdělávacího programu školy (mezinárodně uznávaným příkladem dobré praxe je v tomto ohledu ZŠ Višňové v Jihomoravském kraji), stejně jako nemálo městských komunitních škol rozvíjí primárně aktivity pro veřejnost s dopadem na celou komunitu (v Brně, Praze, Blansku, Dubí, aj.). Je vidět, že na velikosti opravdu nezáleží. Tím méně jsou pro mě pochopitelné motivace lidí, kteří se těchto zkresleujícíh tvrzení dopouštějí. Činí tak z nevědomosti či záměrně? Co si o tom myslíte vy? Názor vás, čtenářů, mě osobně i profesně opravdu velmi zajímá. Využijte prosím možnost komentářů.