Stručně o vzdělávacím systému ve Velké Británii

Často se zmiňujeme o tom, jak inspirativní mohou pro nás být zkušenosti ze vzdělávacích systému a škol v zahraničí, ale málokdy si dokážeme zasadit určité myšlenky a postupy do kontextu a reálií dané země. A protože v oblasti komunitních škol je velmi dobrým příkladem Velká Británie (např. článek Komunitní školy ve Velké Británii), podívejme se trochu na její školský systém z hlediska několika základních aspektů, včetně spolupráce školy a rodičů či povinností inspekce.

Povinná školní docházka v Anglii a ve Walesu trvá jedenáct let a začíná u dětí, které dosáhly hranice pátého roku. Do jedenácti let se žáci vzdělávají v tzv. primary school a od jedenácti do šestnácti nebo osmnácti pak v tzv. secondary school. Po ukončení povinné školní docházky v šestnácti letech mohou žáci pokračovat dále v sekundárním vzdělávání. Od osmnácti let je možné ucházet se o studium na vysokých školách.

Vzdělání ve Velké Británii je bezplatné a nejvíce dětí chodí do státních škol. Nicméně někteří rodiče platí za vzdělávání svých dětí v tzv. nezávislých školách (independent schools). Pro talentované děti z rodin s nízkými příjmy je vytvořen program Assisted Places Scheme, který nabízí částečnou pomoc při placení školného na těchto školách. V Anglii a Walesu jsou některé z více tradičních nezávislých škol nazývány public schools, ačkoliv ani zdaleka nejsou skutečně veřejně přístupnými pro všechny. Četné z nich se nazývají tzv. boarding schools a mají internátní charakter, to znamená, že v nich děti také bydlí.

Nejvíce středních škol jsou tzv. comprehensive schools, které nabízejí všeobecné vzdělání dětem různých schopností. V některých případech jsou děti vybírány buď do tzv. grammar school (více akademické zaměření) nebo do tzv. secondary modern school.

Zákon o vzdělávací reformě z roku 1988 zavedl národní kurikulum (national curriculum). Jeho smyslem bylo, aby každému dítěti byl při vzdělávání poskytnut široký a vyvážený vzdělávací program. Systém je založen na tzv. základních předmětech, kterými jsou angličtina, matematika a věda, a doplňkových předmětech, jako jsou dějepis, zeměpis, technologie, hudba, umění, tělocvik a moderní jazyk. Tyto předměty tvoří základ povinného vzdělávání a musí být vyučovány ve školách v Anglii a ve Walesu. Zmíněný zákon z roku 1988 zavedl také pravidelné přezkušování dosažené úrovně v těchto předmětech. Přezkušování bylo stanoveno dosažením věku 7, 11, 14 a 16 let. Kromě těchto předmětů zůstala zachována také výuka náboženství, zavedená do školského systému v roce 1944.

Každá škola je povinna poskytnout rodičům podrobné písemné informace o škole, včetně etiky a hodnot, informace o učebním plánu a organizaci vzdělávání, o vyučovacích metodách, a zejména pak o přijímacích postupech a způsobu vyřizování stížností. Rodiče také musí dostat k dispozici Výroční zprávu správní rady (Annual Governors’ Report), která obsahuje jména a status všech členů, úplný finanční přehled a výsledky oficiálního hodnocení a veřejných zkoušek. Předtím, než škola absolvuje inspekci, se musí konat setkání rodičů s inspektory. Po inspekci musejí všichni rodiče obdržet kopii závěrečné zprávy. V rámci škol jsou rodiče zastoupeni ve správních radách, přičemž každý z nich má právo kandidovat na členství v těchto radách a hlasovat pro kandidáta podle vlastního výběru. V činnosti těchto správních orgánů mají rodiče stejná práva a povinnosti jako ostatní členové.

Z pohledu organizace výuky neexistují žádné zákonné požadavky vztahující se k počtu vyučovacích hodin nebo jejich délce. Podrobný denní rozvrh je záležitostí ředitele každé školy. Za zajímavé je možno považovat i to, že počet hodin se v jednotlivých školách liší. V Anglii a Walesu navrhl Všeobecný průvodce dobrou praxí (General Guide to Good Practise), aby dvanácti až šestnáctiletí žáci měli minimálně 24 hodin vyučování týdně. Mezi tyto hodiny patří jen ty, ve kterých jsou žáci skutečně vyučováni. Vyjmuty jsou přestávky, denní kolektivní modlení a registrace. Mnohé sekundární školy poskytují více hodin vyučování, než je navrhované minimum. Pokud jde o počty žáků ve třídách, neexistují žádné zákonné normy ani doporučení upravující minimální a maximální hranici.

Metoda přezkušování dosažené úrovně vzdělání, tolik typická pro britský vzdělávací systém, je postavena na celonárodních testech. Všechny školy jsou povinny tyto testy provádět a zveřejňovat výsledky svých žáků. Na základě výsledků těchto testů jsou v britských novinách publikovány srovnávací tabulky úspěšnosti jednotlivých škol.

V Anglii, Walesu a Severním Irsku dělají žáci v šestnácti letech zkoušky s názvem GCSE. Po ukončení povinného vzdělávání je možné pokračovat ve studiu vedoucímu k GCE A-level, AS Examinations či GNVQ, a to ve škole nebo v Further Education Institutions, které zahrnují Sixth Form Colleges poskytující hlavně všeobecné akademické vzdělání, Further Education Colleges zaměřené na odborné vzdělání a Tertiary Colleges, které zahrnují i všeobecné, i odborné vzdělání. Obdobou našich maturit jsou A Levels, které jsou obvykle skládány ze dvou nebo tří předmětů. Asi přibližně polovinu obsahu A Levels pak zahrnují AS Examinations.

Související odkazy:

Británie chystá nový systém hodnocení a organizace škol

Co je důvodem lepšího chování žáků v britských třídách?

Porovnání vzdělávacích systémů ve Velké Británii, USA a u nás

Britský vzdělávací systém

Vzdělávání dospělých a rodinné vzdělávání ve Velké Británii

Education in GB
Školská politika ve Velké Británii - Mark Hoban, stínový ministr školství Velké Británie