Agenda 21 a koncept komunitní školy

Během konference, vlastně workshopu, nazvaném lakonicky "Občanská participace: Od pasivity k aktivitě pořádáném", konaném v květnu ve Vilniusu, jsem dostal od francouzské účastnice inspiraci a začal se zabývat bližšími vazbami mezi tzv. Agendou 21 a konceptem komunitní školy. Výsledek mě překvapil. Vlastně spíše mě potěšilo, jak mluví podobným jazykem. Pro začátek se podívejme na jejich tři společné aspekty.

Začněme třeba u organizačního zázemí. Je ověřeno, že pro fungování systému MA21 (více o ní se dozvíte např. zde) je potřeba získat schopného koordinátora. Tento koordinátor zajišťuje propojování aktivit, spolupráci, zapojování dalších subjektů, školení cílových skupin a práci na plánech rozvoje za účasti veřejnosti. Pokud není organizační zázemí umístěno přímo ve struktuře místní správy, musí s ní být oficiálně propojeno, protože jinak není možné prosazovat nutná opatření. Lidem obeznámeným s konceptem komunitní školy zní toto velmi povědomě, jen místní správu stačí nahradit školním společenstvím.

Stejně jako koncept komunitní školy, resp. proces budování a posilování komunitního rozměru školy, tak i MA21 je procesem partnerství, v němž by měli aktéři:

při přípravě a realizaci místních aktivit spolupracovat s místními organizacemi a veřejností v co nejvyšší míře,

nepojímat zapojení veřejnosti jako jednorázový akt nebo krátkodobý projekt, ale jako dlouhodobý proces budování důvěry a spolupráce mezi místní správou a místními obyvateli,

stále komunikovat se společenskými skupinami a organizacemi a vytvářet tak místní partnerství (neomezovat spolupráci jen na konkrétní akce),

výstupy společné práce a závěry musí být vždy konsensuální, a proto jsou přijímány na základě souhlasu všech partnerů.

"Partnerství na místní úrovni podporují společné akce pro veřejnost. Důležitým prvkem MA21 je zapojení veřejnosti do dílčích záměrů rozvoje obce, regionu (např. plánování veřejných prostranství)."

A v neposlední řadě je společným rysem kapacita pro získávání zdrojů. Jak koncept komunitní školy, tak i místní Agenda 21 vede ke zvýšení kapacity pro získávání zdrojů. Jednou z podmínek pro získání prostředků, zejména z mezinárodních a zahraničních zdrojů, je uplatňování udržitelného rozvoje v místních podmínkách. Komunitní spolupráce a propojení ekonomických, sociálních a ekologických aspektů rozvoje obce nebo regionu jsou většinou důležitými kritérii pro posuzování projektů. Kromě toho lze v obou přístupech zajistit odborníky pro získávání dalších zdrojů, prosazování projektů (lobbying) a potřebné konzultace.

"Úspěšná spolupráce s místními organizacemi i jednotlivci otevírá další možnosti zdrojů - pokud se lidé cítí být do procesu opravdu zapojeni, jsou ochotni přispět nejenom svými znalostmi a časem, ale také mnohdy finančními a jinými prostředky."

Příště se podíváme na Společné evropské indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni a jejich možnosti pro využití rozvoje konceptu komunitní školy. A zkusíme je srovnat se Standardy kvality komunitní školy.

Přeji Vám příjemné počtení.

Proč a s kým by měla spolupracovat komunitní škola?

Už jste něco udělali pro vaše kontakty? S kým jste telefonovali, komu jste dali k dispozici své spojení? Kdo se Vám ozval? Jinými slovy: Už jste někdy navázali zajímavé spojení? Lidé po celém světě oceňují upřímné známé, kteří mají podobné zájmy, udělají něco pro druhého a neočekávají hned nějakou protislužbu. A protože školy nepředstavují jen stěny ve kterých s něco odehrává, ale jsou vytvářeny lidmi, kteří v nich působí, je pro ně partnerství a sdílení s druhými zásadní hodnotou.

Informace, tipy, doporučení a kontakty

Právě školy, které vstupují do komunitních aktivit, potřebují informace, tipy, doporučení a kontakty, aby byly úspěšné. Když je nemají, musí se obrátit na druhé. Krátce řečeno: Potřebují síť zájmových přátel, především z oblasti svých zákazníků, investorů, odběratelů. Čím konkrétněji definujte své cíle, tím lehčeji najdete svou cílovou skupinu.

Pro vytváření sítě kontaktů, jejich rozvíjení a udržování, a to jak v profesionálním, tak i v soukromém životě, dnes často používáme slovo „networking“. Je to anglicky, zní to moderně a více neutrálně než třeba „vytváření party.“ Ale nenechte se klamat: Networking je víceméně totéž jako vytvářet zájmovou skupinu nebo skupinu lidí, kteří se chtějí podílet o informace a své zkušenosti.

Chcete například „dosáhnout většího množství prostředků z grantů“? Tak to není zrovna šikovná formulace cíle. Když se ale rozhodnete, s kterou aktivitou nebo jakou službou ho chcete dosáhnout, když se zeptáte na to, v jaké cílové skupině najít uživatele a návštěvníky těchto aktivit, pak může síť zapracovat, Nyní musíte najít jednoho nebo více partnerů, kteří vám mohou zajistit přímý přístup k někomu, kdo vám poradí, pomůže nebo ho alespoň znají. Určitě ho znáte.

Koho a jak hledat?
Pak jsou rozhodující otázky: Kde a jak najdete kontakty na lidi, kteří vás potřebují – ve škole, na konferenci, na akci učitelských odborů či setkání pěstitelů orchidejí? Jací lidé, instituce, spolky, kluby nebo podniky by se vám mohli jako zájmovému partnerovi hodit? Především byste měli přemýšlet, kam aktivně napřít své síly. Pro jednoho je to bowlingový klub, pro druhého to může být stůl pro stálé hosty v nějaké restauraci, pro třetího nějaké zájmové sdružení. Přemýšlejte také, na jaké akce musíte bezpodmínečně jít, kde musíte být vidět.

Jak tam ale navodit kontakty, které by podpořily vaše zájmy? Za prvé: Poslouchejte pozorně, když ostatní hovoří o svém potenciálu pro určitou školu – tedy o svých úspěších, kompetencích a kontaktech. Zajímejte se také jako člověk také o jejich záliby a zájmy. Ukládejte si vše do paměti, do poznámkového sešitu nebo do databáze „spřízněných“ lidí. Tak se budete moci na ně cíleně obracet bez problémů.

Druhý tip: Udělejte ze sebe zajímavého a přínosného partnera své zájmové skupiny. Vyprávějte sami o svých myšlenkách, cílech, dosavadních úspěších – ne ve formě samolibých výlevů, nýbrž jim předložte výhodný, možná dokonce napínavý pohled do světa jejich zájmů. Udělejte se pro ně zajímavými z hlediska jejich potřeb a kontaktů. A když se chcete rychleji prosadit, pak nastupte s vlastní iniciativou – s pozváním, službou, nějakou informací – s tím, aby měli možnost vás a vaše výkony poznat a měli důvod se pro vás angažovat.

Základním pravidlem je vlastní aktivita

Člověk musí být otevřený jakémukoli setkání a musí sám vytvářet tyto příležitosti, aktivně zvednout telefon (ne s pocitem, že mě někdo zase otravuje, ale se zájmem, kdo to volá a co asi může chtít), podat ruku, pozdravit a představit se sám, nečekat až to udělá někdo jiný – také bychom se nemuseli dočkat. Zdravení s úsměvem posiluje naději na bližší seznámení. Podaná vizitka usnadní partnerovi orientaci, zapamatovat si jméno, uvědomit si, co partner profesně dělá, poznamenat si na druhou stranu, o čem jsme spolu hovořili atd.

Ale nezapomeňte na jednu důležitou zásadu: Pravidlo vyváženosti – dávání a přijímání. Steve Covey to ve své knize 7 návyků úspěšných charakterizuje jako princip „výhra – výhra“, kde z vzájemného kontaktu získají oba. V zájmové skupině nesmí vzniknout žádné jednostrannosti. Starejte se o to, abyste nebyl jednostranným partnerem. Proto si rozmyslete co nabídnete svým pomocníkům jako protislužbu. Může to být třeba jen jednoduchý děkovný dopis, pozvání na koncert, večeři zprostředkování objednávky nebo něco jiného. Neměl by to pro vás být problém: Jste přece zvědavý a máte dobrou paměť nebo zápisky, a tak víte o zálibách vašich partnerů.

Networking je vlastně něco jako ping-pong. Znamená: Doporučím tebe a ty doporučíš mne. Nebo: Uděláme se navzájem úspěšnými. Protože ten, kdo se cítí pouze využíván, nemá pravděpodobně žádný zájem o další společné posezení u piva., sklenky vína či u jídla. Přitom jsou právě tato společenská zájmová setkání důležitá a přinášejí další informace. Udělejte si čas na poklábosení také mimo pracovní dobu. Co zde jen tak mimochodem zažijete nebo se dovíte, vám může při přípravě rozhodnutí uspořit později za určitých okolností mnoho hodin tvrdé práce.

A nezapomeňte, že je dobré se čas od času svým známým či partnerů připomenout. A to nejen pouze na konci roku. To, že dnes nás partner nepodpořil anebo nenabídnul hlubší spolupráci, ještě neznamená, že ji nenabídne po nějaké době. Nebo že se ozve s nějakou dobrou informací, která se vám bude hodit.

Dobré vzahy jako základ budoucího úspěchu
V anglosaském světě jsou lidé vychováváni, že člověk musí dávat víc, než očekává, že může dostat. Tady to ještě všude neplatí. Ale přesto se nebojte a vsaďte na budování dobrých vztahů na škole, mezi dobrými známými. Chce to pěstovat ovzduší vzájemné důvěry. Pak se lépe pracuje, dostane se do života školy i do dalších vztahů humor, odlehčení a tím pádem i vyšší produktivita, dobré vzdělávání. Když je mezi společníky vzájemná důvěra, nemusí se také vše stvrzovat na papíře. Stačí pevný stisk rukou. A to už je doklad vyspělých vzájemně výhodných vztahů, které jsou základem každého úspěchu.

Vyřizování stížností - obtěžování anebo možnost dělat věci lépe?

Nikdo nedělá rád chyby. Ale také nikdo není neomylný. Chyba je nástroj učení a jak říká jedno pedagogické přísloví "Chyby děláme, nikoli proto, že se neučíme, ale právě proto, že se jimi učíme." Cílem každé školy, a komunitní školy obzvlášť, je změnit nespokojené rodiče v rodiče spokojené. Ovšem je proto nutné osvojit si a dodržovat určitá závazná pravidla vyřizování stížností. Třeba vám soubor následujících pravidel bude inspirací.  Pokaždé, když se do školy ozvou nespokojení rodiče či skupina rodičů, škola:

• bude rodiče informovat o procesu vyřizování stížností.

• předá rodičům kopii letáku, který jim objasní, jak si stěžovat

• okamžitě dá věci do pořádku a dá rodiči do 10 pracovních dnů na vědomí, že se tak stalo nebo

• zajistí, aby věci byly dány do pořádku a do 10 dnů bude rodiče informovat, kdy předpokládáme nápravu, a že si může stěžovat, pokud stále nebude spokojen nebo

• vysvětlí rodičům do 10 dnů, proč se situací nemůže škola nic udělat.

Co konkrétně učinit, abyste splňovali tato závazná pravidla?

• Pokud udělal chybu někdo v rámci školy, nesvalujte vinu na svého kolegu či kolegyni. Co se týká jednání s rodiči, vy jste škola. Je to tedy váš problém. Po jeho vyřešení si můžete promluvit s ředitelem o tom, jak se příště podobnému problému vyhnout.

• Poslouchejte. Ukažte, že chápete, že se jedná o problém a že s tím něco hodláte udělat.

• Používejte rodičovo jméno.

• Zjistěte, kde je konkrétně problém.

• Pokud je rodič rozzlobený nebo rozčilený, zůstaňte klidní a nápomocní.

• Nekritizujte rodiče ani na něj nesvalujte vinu, i když se vám zdá, že problém je výsledkem jeho vlastní chyby.

• Rychle se přeneste od problému k jeho řešení. Nepitvejte, kde se stala chyba a kdo ji zavinil, ale raději se zaměřte na to, jak problém vyřešit.

• Omluvte se rodiči v případě, že chyba byla na naší straně. Nesypte si popel na hlavu.

• Pokud sami problém nemůžete vyřešit, zjistěte, kdo by mohl. Nepředávejte však problém jinému kolegovi nebo zaměstnanci školy, pokud si nejste jisti, že je skutečně v jejich silách jej vyřešit.

• Informujte stěžovatele o systému vyřizování stížností, předejte mu leták a formulář tak, aby je mohl použít.

• Sdělte rodiči své jméno a funkci, aby věděl, na koho se může příště obrátit.

• Nezapomeňte informovat stěžovatele o tom, co se s jeho stížností děje, v případě, že ji nemůžete vyřídit včas.

• Na konci telefonátu nebo návštěvy se ujistěte, že je rodič spokojen s tím, jak se s jeho stížností naložilo, a poděkujte mu za to, že vás na problém upozornil.

Výše uvedená pravidla byla s mírnými úpravami převzata z praxe několika pražských a brněnských škol. Berte je prosím jako škálu možností, ze kterých je možné vybrat určité části, jenž ovšem vždycky musí tvořit logicky provázaný celek. Můžete jistě najít a doplnit i další pravidla. Ovšem jak je uvedeno výše, musíte se jimi nejen řídit, ale věřit v jejich funkčnost. Jsou to vaše pravidla, jak učinit rodiče spojenými. Pak budeme spokojenější i my, učitelé. A nejspokojenější budou děti ve školách. Že to není tak snadné? Že takové věci nelze učinit hned? Ale každá cesta začíná prvním krokem.